„Horší schizofrenii jsem nezažil,“ říká šéf Činoherního studia i současný radní

Ústí nad Labem - Možná nejbizarnější chvíle své kariéry zažívá nový ústecký radní Jaroslav Achab Haidler. Dlouhá léta byl spojený s tamním Činoherním studiem, nyní musí jako nadřízená osoba přísným okem jednat o jeho osudu. V Činoherním studiu dělal ředitele, pak jako herec se souborem odcházel. Zároveň vede původní divadlo, které je ale jen prázdnou schránkou bez herců, techniků a repertoáru. O tom, jak celou situaci vnímá, jaké má plány do budoucna a proč vůbec do politiky vstupoval, si povídal přímo v hledišti Činoherního studia s Petrou Tachecí.

Jaký je to pocit, být sám v celém divadle?

On je hrozně zvláštní pocit sedět v divadle, kde člověk bývával, mít pocit, že už je zase doma, a zjišťovat, že vůbec není doma. Je tu prázdno, skoro jako kdyby někdo chtěl úplně vymazat památku Činoheráku z domu, který patří Činoheráku. 

Vy jste teď ve zvlášní pozici. Na jednu stranu jste součástí souboru, na druhou stranu jste teď politik. Není to schizofrenie?

Já jsem kdysi dávno dělal herce a ředitele tohoto divadla. Už tak to byla schizofrenie dost veliká, protože ředitel by měl být přísný a herec chápe, že je potřeba utrácet. Teď po té celkové změně je to ještě horší. Horší schizofrenii jsem nezažil. Protože já jsem nadřízený svých nadřízených, podepisuju faktury sám se sebou. A navíc úplně paradoxně musím být nejpřísnější nepřítelem svého vlastního souboru, aby se sem vrátil pyšně jako nevěsta, kterou všichni chtějí, a ne jako nějaká služka, kterou tam dosadil král jako svoji metresu do své postele. To je naprosto šílený stav. Ale je zajímavý, baví mě.

Budete si najímat sám sebe?

Dojde k tomu, že si příspěvkovka bude najímat Činoherák. Dalo by se říct, že budu najímat já sám sebe. Naštěstí ne tak docela, protože o tom, jestli tady budu vůbec hrát a v jakých inscenacích, rozhodne spolek, který si najímám. Čili kdyby měl někdo starosti, jestli to náhodou není střet zájmů, tak určitě ne, protože tam zase svému smluvnímu partnerovi dokonale povoluju to, aby rozhodl o mně jako o svém zaměstnanci. No opravdu schíza. Kouzelná.

Rozhovor s Achabem Haidlerem (zdroj: ČT24)

Je to jenom dočasné?

Naštěstí je tato situace více méně dočasná, protože musí sloužit tomu, aby se dal nikoli zintrikovat, ale skutečně legislativně zprocesovat návrat. Dům i veškerý majetek patří příspěvkovce. Trvalo by dlouho, než by se dal převést přímo na spolek, a příspěvkovka stejně musí ještě půl roku nějakým způsobem existovat a vyřešit závazky, které na sebe vzala paní exředitelka Müllerová. Ten stav nebude trvat dlouho.

Až se tato vlna přeleje, budete chtít být jenom herec, nebo budete chtít nějakou funkci ve vedení toho Činoheráku?

Těším se, že budu moct být jenom herec. Funkce v žádném případě ne. Už mám po abrahamovinách, nikdy Činoherák nezahodím a rád poradím jako děda, když přijdou mladí. Ale rozhodně nebudu mít žádné ambice mít ještě nějaké funkce v novém spolku.

Kandidoval jste teď na město, abyste zachránil Činoherák?

Byl by možná i omyl se domnívat, že jsem kandidoval jenom proto, abych zachránil Činoherák. Já jsem se připojil k lidem, kteří cítili, že to, co se Činoheráku stalo, nebylo dobré. Že to byla velká sprosťárna. Sám jsem poprosil, abych byl někde na osmičce čili vlastně jsem předem deklaroval, že nemám nějaké mocensko-politické ambice sedět v radě. A je fajn, ale taky hrozně „ne-fajn“, že nakonec člověk v té radě skončil. Čili já to beru jako velkou odpovědnost k lidem, kteří nám pomáhali, nemůžu je nějakým způsobem podrazit, ale určitě moje angažmá nebylo jenom proto, abych vrátil Činoherák domů.

Máte dost peněz, abyste  mohl své kolegy najímat? Čili - máte sice prázdné divadlo, ale plnou kasu?

Vzhledem k tomu, že jsou vytvořené zdroje, jak celou tuto přechodovou dobu zafinancovat, je to zároveň signál, že koalice, nikoli dvě partaje, ale skutečně sice diskutující, ale slušná koalice má záměr Činoherák dál provozovat. A tím pádem jsou vytvořena i v návrhu rozpočtu už jasná kritéria, že to provozovat půjde. Jde opravdu o zprocesování. A potom o diváka, který si bude sám hlídat veřejnou kontrolou, jestli tento soubor po těch tolika letech není rozmazlovaný. Já jsem přesvědčený, že není, nebude. Že je soběstačný a že odvede divákovi - Ústečákovi - to, na co ty prachy dostane.