Takřka celý svět 20. ledna sledoval, jak Donald Trump skládá přísahu jako nový prezident USA. Den před tím přitom nastupoval (mnohem méně okázale, až nenápadně) jiný prezident na jiném konci světa – Rumen Radev se stal prvním mužem Bulharska.
Volební drama to nebylo o nic menší než v Americe. Podzimní prezidentské volby v Bulharsku totiž pojaly tamní politické strany jako boj o moc. Vítězství leteckého generála Radeva, kterého otevřeně podporovala Bulharská socialistická strana BSP, vedlo k okamžité demisi vlády. Kabinet, který ovládala pravicová Strana pro evropský vývoj Bulharska GERB, se snažil do prezidentského křesla dostat proevropskou kandidátku Cecku Cačevovou. Na vítězství jí však chybělo více než 20 procent hlasů.
Premiér Bojko Borisov už dopředu oznámil, že pokud Cačevová prezidentské volby prohraje, nebude se jeho strana dál podílet na vládě. Zahraniční média si všímala některých proruských výroků levicového prezidenta, který mimo jiné nesouhlasí se sankcemi EU vůči Rusku.
A Bulharsko nakročilo k předčasným volbám.
Na vládní sliby „změn k lepšímu“ jsou Bulhaři zvyklí. Přes 27 let
I když existovalo několik scénářů, jak z politického patu ven, jejich počet se snižoval postupně s tím, jak si Borisova strana snažila zachovat reputaci a jak rostl tlak odpůrců. Nakonec se jevilo reálné jediné řešení – úřednická vláda, rozpuštění parlamentu a vyhlášení voleb na jaro.
Pod tlak se tak dostal dosluhující prezident Rosen Plevneliev. Tři zmíněné kroky jsou v Bulharsku, stejně jako v Česku, v kompetenci hlavy státu. Zatímco druhé dva nesmí v posledních třech měsících svého mandátu učinit, jmenovat úřednickou vládu v zájmu fungování státu může.
Plevnelievovi se do toho zjevně nechtělo. Podle ústavy nabídl sestavení vlády třem největším politickým subjektům a ony odmítly. Těsně před Vánocemi tedy veřejně prohlásil, že přenechává vytvoření dočasné vlády svému nástupci. Levicové strany jej obvinily ze snahy vyhnout se zodpovědnosti, naopak pravicové v jeho rozhodnutí viděly rozumný krok, jelikož nový prezident by mohl ministry i premiéra měsíc nato znovu měnit.
Do týdne po převzetí funkce prezident Rumen Radev rozpustil parlament, vyhlásil předčasné volby na 26. března a jmenoval premiérem úřednické vlády profesora obchodního práva, bývalého předsedu parlamentu Ognjana Gerdžikova.
Ten se vyznačuje vyvážeností, důkladností a odlehčeně neformálním, často humorným vyjadřováním. Poslancem byl za stranu NDSV (Národní hnutí stability a prosperity, původně Národní hnutí Simeon II.). Jeho vláda má před sebou jako hlavní úkol dovést zemi k březnovým volbám a zajistit jejich hladký průběh. Jedním z podstatných rozhodnutí, ke kterým možná časem dojde, je jmenování eurokomisaře, což je sice nominace politická, ovšem pro Bulharsko důležitá již teď.
Gerdžikov jako premiér vytrvale zdůrazňuje povinnost zůstat nestranným. Některé kroky jeho úřednické vlády jsou však sporné a pravice ji viní z nadržování levicovým stranám.
Dočasná vláda totiž velmi rychle vyměnila 21 z celkem 28 oblastních guvernérů (oblast je nejvyšší správní jednotka). Na žádost prezidenta navíc noví ministři prověřují práci svých předchůdců. Gerdžikov sliboval „vládu odborníků“ s tím, že naváže na to, co se podařilo, případně opraví drobné chyby. Zatím však na veřejnost proniká hlavně kritika Borisova kabinetu – a výhrůžky, co se exministrům stane za údajně špatná rozhodnutí.
Bez ohledu na to, zda je kritika oprávněná, tak pokračuje všeobecný trend bulharské politiky: Hlásat smíření a pozitivní přístup, ve skutečnosti útočit a vytvářet konflikty.
Ostatně prezident Radev zmínil v jednom se svých prvních projevů, že Bulharsko potřebuje změnu. Neřekl nic nového nebo nevysloveného. Politici o tom mluví dlouho. Většinou jim to pomáhá, protože na vlnách „doby přechodu“ se Bulhaři kymácejí přes 27 let, jsou z toho unaveni. Začarovaný kruh neustálých změn a nedosažitelné stability vyčerpává.
Nekonečná reforma soudnictví
Shodou okolností v den jmenování premiéra Gerdžikova vydala Evropská komise svou výroční zprávu. Bulharsko vstoupilo do Evropské unie před deseti lety, na začátku roku 2007. Od té doby je Komisí sledováno kvůli reformám soudnictví, boji proti korupci a organizované trestné činnosti. Až budou problémy vyřešeny, pozorování EK ukončí.
Zmíněná zpráva je tedy již desátá, a nikoli poslední. Za deset let sice došlo k výrazným zlepšením, ovšem ani tato doba zatím nestačila k dosažení standardů EU a nevratnosti učiněných změn. Politická nestabilita má špatný vliv na reformy a úspěšná realizace nastolených strategií je i nadále problematická. Velké korupční kauzy se nedotahují do konce. Vliv na sledované parametry mají chybějící správní kapacita i nepředvídatelné právní prostředí. Značná závislost medií a neúčinné prosazování norem novinářské práce ztěžují kvalitní veřejnou diskuzi na tato témata.
Svým způsobem to potvrzuje i Transparency International, podle níž je korupce v Bulharsku největší v EU. Občané i podniky ji také vnímají jako jeden z největších problémů země.
Prezident-nováček
Do předčasných voleb zbývá měsíc. Nedá se předpokládat, že něco vyřeší, ať dopadnou jakkoli. Poměr sil politických stran a hnutí v posledních letech kolísá celkem mírně, o patové situace není nouze, předčasné volby přestávají překvapovat.
Nadpoloviční většinu nezíská pravděpodobně nikdo, existuje i nebezpečí potřeby i dalších voleb v tomto roce. O to může být pro nového prezidenta Rumena Radeva povolební mediační úkol první větší zkouškou.
Jeho politické zkušenosti začaly prezidentskou volební kampaní a je to znát. Snaží se vystupovat solidně, rozhodně a spolehlivě. Sestavil vládu. Jak se však bude ve své funkci dále chovat, s jakými názory vystoupí, nakolik bude výrazný, jakou autoritu bude mít ne z pozice hlavy státu, ale jako osobnost, to se teprve ukáže.
