Podle bulváru kupují Supraphon manželé Eva a Vašek. Producenti uválené prefabrikované "muziky" pro masy se tak dostanou k archívu zajímavých nahrávek dlouhé minulosti. Těším se na všechny ty vyhrávky, které se bodrým manželům otevírají. Žádné nudné symfonie, koncerty, opery, či snad rockové nahrávky z české minulosti. Ale příjemné kompilace, kdy na jedné desce budou vedle sebe stát pokusy světových klasiků o zápis do historie a nevšední zpracování těch chytlavějších témat osvícenou dvojicí. Třeba Largo z Novosvětské, Humoreska, Malá noční hudba, Óda na radost, Stříhali dohola malého chlapečka nebo Listy důvěrné v úpravě pro klávesy casio s automatickým bubeníkem a lehce oslintlý zpěv. Taková příjemná dupárna ve stylu hudba je jen jedna. Ta naše. Jako je náš Supraphon. Letošní devastace kultury dostává další strhující rozměr.
Ucho Svobody: Konec Supraphonu a Prachy, člověče!
Naštěstí nezasáhla ještě všechny kouty, a to dokonce ani u nás. Tento týden přinesl opět krásné nahrávky.
Nemluvím ovšem o Madonně, která se nebezpečně blíží kvalitě Paris Hilton. Také ona, ačkoliv vydala naprosto bezpohlavní, vyprázdněnou a stokrát už oslyšenou nahrávku, plní stránky časopisů a posluchači stojí celodenní fronty, aby tu pustotu vyslechli.
Mluvím o nové nahrávce Pařížanky Camille, která vydala desku Music Hole. Nesmírně příjemnou, nápaditou a odvázanou věc, kde většinu zvuků obstarávají různé části lidských těl a především výborné hlasivky protagonistčiny a přizvaných kolegů. O téhle desce se nedá ani dost dobře psát, ta se musí slyšet.
Hodně mne překvapila novinka romské kapely Terne Čhave nazvaná vychytávkově More, love, tedy romsky Prachy, člověče a anglicky víte co. Výrazně opouští nadužívané postupy romských lidovek a rozhlíží se po světě. Až pro gospel Haleluja, odvazovou Máňo nebo zmíněnou ústřední skladbu. Romská muzika není jen velkoústá Ida nebo ukřičený nevěrohodný Gipsy. Tohle je pravá výborná worldmusic.
A na závěr jednu zkušenost dovolte připojit. Před asi dvaceti lety jsem byl v Kodani. A ztratil cestu. Jediný kolemjdoucí byl dánský metař, takový ten s vozíkem a metlou na čištění rantlů pod chodníky. Zeptal jsem se ho anglicky a on mi docela plynnou angličtinou odpověděl. Docela jsem zíral. I u nás se už dnes děti učí na základce angličtinu místo rozpatlané ruštiny. Ale policisty to zřejmě dále míjí. Český deník v úvodu tohoto týdne zjistil, že v Praze se anglicky na policii prakticky nikde nedomluvíte. Ani na té nejnižší komunikační úrovni. Mělo by nás to překvapovat?