Když jsem minule napsal deníček o návštěvě George Bushe, několik laskavých čtenářů mě politovalo. Že prý mám staré myšlení, zakotvené stále kdesi v období studené války a někdejších časů. Věru, byl bych rád jakýmsi rudimentem, kamenem olezlým mechem, který stále jenom vydává zbytečné vrzavé zvuky! Bylo by na světě veseleji, kdyby bylo lépe, než si myslím, že je.
Problémy starého myšlení
Nicméně, nezdá se mi, že by byl svět nějak příliš nový od časů, kdy se mé myšlení formovalo. Snad jenom v tom ohledu, že se naše republika coby lokalita posunula do té svobodnější sféry. Jinak ovšem pořád – jako před dávnou, dávnou dobou – leckde všelijací revolucionáři Castrové, Chávezové a jiní ve jménu budoucích lepších časů omezují svobodu projevu a vůbec projevy svobody. A novomyšlenkáři ve starém světě pro ně hledají všelijaké utopické omluvy. Že až si udělají pořádek, bude všem lidem lépe!
My ze starých časů víme, že to tak nechodí. Právě tak s jistou nejistotou zjišťujeme, že zrovna země, z níž nám za starých časů posílal nařízení darebák Leonid Iljič Brežněv, opět jaksi projevuje zájem o vliv na našem území a říká, co bychom měli a neměli. Při tom si doma připravuje "klid k práci” podle receptů, jež jsou nám z někdejších časů také důvěrně známy. A podobnou vzpomínku vyvolá televizní záběr na test jakési nové rakety, která se objevila coby odpověď na úvahy o případném umístění amerického radaru na našem území. Že by ji mírotvorci tak rychle vyvinuli a sestavili? Vida, ležela tam připravená, až se bude hodit! A není třeba komunismu coby státní ideologie, o níž se opírá imperiální touha. Najde se jiná doktrína pro opětovný rozmach vlivu!
Vůbec si nemyslím, že co je americké, je dobré. Většinou ale, zejména jde-li o svobodu, připadne mi to lepší než ostatní. Zvlášť než to, co tady bylo! V tom vskutku trpím nějakým starým myšlením. Ovšem: nabídněte mi, prosím, nějakou novou, hodnověrnou alternativu! Neuzavírám se jí. Jenom ale ne žádné snivé vize. Končívají zpravidla tak, že se sny zakážou. Předložte mi něco takového obyčejného, normálního, co alespoň nějak funguje. Něco ve stylu komplikací a svízelí, s nimiž se věčně lopotí například Spojené státy. Byť mi s tím, přiznávám, občas silně lezou na nervy. Nicméně v každém případě: nechci žádné nové světy! Ony už tu totiž všechny byly. A je jenom dobře, že jsou pryč.
