Mé hudební znalosti jsou prachbídné. V podstatě jsem skončil někde u ABBY, a proto mě zarazilo, když jsem slyšel upoutávku, že se chystá abbácký výběr hitů, který se uspořádá do několika aleb. Ten tvar mě zarazil. Jde o záměrné užití, nevědomou chybu nebo to bylo řečeno jen tak v ten okamžik? Latinsky se to nazývá ad hoc, lingvisticky bychom snad mohli hovořit o jakémsi nechtěném okazionalizmu (tedy o slovu, které bylo vytvořeno/užito spíš příležitostně), a protože se chci vypořádat s tímto problémem s čestí, neb nejsem jen tak bezmyšlenkovitě slova přijímající ovec, zapátral jsem, jak to s tímto slovem je.
Jde o chybu, i když, jak ukazuje internetový vyhledavač morfeo (http://morfeo.centrum.cz), nejde o tvar neznámý. V češtině se tohle slovo skloňuje jako album – alba a nedochází tady k tzv. vznikové alternaci (deska – desek). Jiný typ alternace je u slova křest. Při skloňování tady dochází naopak k zánikové alternaci a správně je křest – křtu (a neplést s chřest – chřestu: to je slovo cizí a má specifické skloňování podobně jako protest, manifest a další slova).
Slovo datum se ocitá ve zvláštní situaci. Původně chybný tvar druhého pádu v podobě datumu se ukázal jako životný, a to proto, že začal rozlišovat „ten” konkrétní datum, ten den; zatímco dosud jediná správná genitivní podoba data se ukazuje jako nosná a základní pro data statistická aj. A kladu proto otázku k zamyšlení: Jak by se vám líbilo, kdybychom tedy měli obourodé ten i to datum – bez datumu a vedle toho ta data – bez dat? Čeština by se tím obohatila o významově další rozlišující podstatné jméno.
Upřímně se přiznávám, že já jsem pro, i když podoba datumu má ve svém rodném listu napsáno „chybné, nespisovné”. V jazyce se ale stává, že někdy něco započne svůj vývoj a poté i cestu na kýžené výsluní jako chyba. Úzus je tyranus – uvidíme, jak dopadneme. Koneckonců dnes jsou poměrně běžná spojení: pohybovali se v centru města vs. nakupovali v Centrumu (tedy obchodním domě, který se jmenuje Centrum).
Zapátráte-li však ve zmiňovaném vyhledavači, najdete v něm i jiné věci: stůl – stůlu, dům – důmu, domek – důmku. Jde o progresivní novotvary? Nebo slova náhodná? Důmku je nářeční. Mému jazykovému povědomí se tyto tvary velmi vzpírají, neužívám je, i když jsou vlastně pravidelně vytvořené (dům – důmu je určitě symetričtější než dům – domu). Nedokážu stanovit, jak moc jsou progresivní a či zda je čeština „připravena” i na: „Jsi vůl, ty vůle, zdraví mám jen jedno a hnůji jsem ho nenašel.” Nemyslím si, že by tyhle „progresivity” pohřbívaly tvary původní. Jak vidno, nemusí být každá inovace natolik novátorská a účelná, abychom ji mohli označit za progresivní. Na druhou stranu si říkám, jestli vás vůbec tyhle můje názory zajímají.
Jazyk je spontánně ustavený řád, nejde o chaos. Nehledejte v něm ale symetrii. Jako systém se chová značně asymetricky. (Vysvětlujte cizinci proč „může” budu psát, a naopak „nesmí” budu napíšu – tak banální věc, pro Čecha, Moravana i Slezana tak normální a intuitivní.) Podoba aleb se opravdu mému jazykovému povědomí vzpírá velmi, zkrátka z toho slova cítím nevzdělanost. Podoba aleb uživateli jazyka ani jazyku samému – na rozdíl od zmiňovaného datumu – nepomůže ani ho neobohatí významově.
Zmiňovaný Dům potravin dnes na Vaclaváku už nenajdete. Zato si můžete, tedy pokud se zajímáte o karate nebo o cokoli jiného, zajít koupit knihu do Důmu knihy Kanzelsberger. Tedy alespoň ve vyhledavači morfeo tenhle dům existuje. Pro mě je to však představa přicházející jakoby pořád ještě odněkud z Důmu hrůzy. Ale kdoví!!?
