Jsem háklivý na policajtské nadřazené, arogantní a násilné chování. Od srpna 1969 mám řadu vzpomínek na okamžiky, v nichž jsem viděl zarputilé "příslušníky“, kterak buší do lidí, vláčejí je po zemi, házejí do antonů a všelijak se na nich vyžívají. Chlap, ženská, starci, ještě skoro děti: "Vinnej, nevinnej, berte to po řadě!“, citujeme-li z klasika. O proslulém čtvrtku z Palachova týdne v lednu 1989 se mi několik dní zdálo a myslím, že nejsem duše nějak přehnaně křehká.
Když policisté bijí a je před volbami
Nelíbí se mi proto, když policajti trýzní. Zvlášť, je-li to zbytečné. Navíc je vcelku odpudivé, ubližuje-li fyzicky chlap osobě opačného pohlaví a je-li jím urostlý chlápek v uniformě, považuji to nejen za selhání policejních složek, ale i za hlubinné pochybení jeho rodičů, protože nevychovali muže, ale cosi, co lze pojmenovat jenom žalovatelnými výrazy.
Tedy samozřejmě nesouhlasím s drsným zákrokem vůči paní Kateřině Jacques. Podotýkám, že i nad záběry z CzechTeku, na nichž policisté "rovnali” zarputilého mládence pomocí bot, mi bylo zle, nedobře. Nicméně měl bych několik připomínek. Ke kauze z CzechTeku: kdo dostal někdy nakopáno, ví, že následky bývají velmi kruté – viz Jiří Dolejš. Lze předpokládat, že policisté, kopající do ležícího mladíka, netlačili tak docela na pilu, jinak by oběť dopadla dramaticky.
A ohledně paní Jacques? Především – kdyby se nejednalo o dámu v její funkci, nejspíš by poprask nebyl ani zdaleka takový. Navíc máme předvolební období, dokonce jeho závěrečnou část, v níž se – řečeno hokejově – dohrávají souboje až do konce. Někdy dosti trpkého. A v takové atmosféře se hodí kde co. I proto se jako velkokaliberní kulomet použije případ, který ještě není došetřen. Byť připouštím, že celý problém se jeví vcelku zřetelným. Jak uvedeno svrchu – ani uniforma, ani zákon, ani situace nedávají policistovi právo chovat se tak, jak se v inkriminovaný okamžik choval.
Lidem obecně a politikům zvlášť do bříška nevidíš. Kolik rozhořčení je způsobeno skutečným znechucením a zápalem pro slušnost a kolik blížícím se termínem voleb, to by těžko rozkryl i tým, složený z brilantních Sherlocků Holmesů, skvělých sociálních psychologů a hloubavých politologů. Proto bych se přimlouval, aby zájem o nyní tak břeskný případ nezapadl. Aby novináři a politici sledovali průběh jeho vyšetřování bděle a ostražitě a potom učinili definitivní závěry. Ne, aby to bylo jak jsme zvyklí pořád dokola: plácy, plácy a zítra o tom nevíme, vždyť se děje něco nového a hodí se cosi jiného. Pokud jde o princip, je třeba být principiální. Jinak vzniká podezření, že důvodem zájmu byla účelovost. A ta v takových případech způsobuje, že problém se nejenže nevyřeší tak řádně, jak mu sluší, ale naopak se ještě rozšiřuje a prohlubuje.