Přežít zásah vajíčkem, ba pukavcem, mají snad politici v popisu práce. Navíc položit před rozvášněného řečníka na pódium plató vajíček se slovy: "Abychom to na vás nemuseli házet!" je docela vtipné. Podobný čin by skutečně bystrý politický lídr dokonce mohl využít jako příhodnou nahrávku na skvělý gól, vstřelený jeho intelektuální nohou, rozjásat dav a elegantně utřít vyzyvatele. Zrovna tak by nemělo osobu veřejnou zlobit, že noviny o události píší a že se jí na ni ptají. Vždyť je to zábavné a neobvyklé, což jsou znaky, jimiž se vlastní důležitostí oslněná politická scéna příliš nehonosí. Z takových rozhovorů o podobných událostech by se dal vytlouci přímo majlant popularity a přitažlivosti.
Ovšem to by museli politici umět reagovat bystře, a ne být rozrušeni a vyvedeni z míry, když cokoliv zmate jejich nabiflované noty. Skutečně schopného politika by nemělo vyvést z míry, když na něj někdo bafne za rohem. Dokáže-li reagovat pouze hysterickým vyjeknutím a následným třasem nebo naopak přímým pěstním útokem na bafala a chrlí při tom nepublikovatelné nadávky, ztrácí kandidát na zvolence glanc a úroveň. Proto nesuďme podle hozených vajec ty, kdož je házejí (byť si o nich může každý myslet, co chce), ale spíše terče těchto šibalství.
Právě tak happening umělců, kteří se před pár dny přišli na Hradčany na leccos poptat, je záležitostí zcela legitimní. A nelze to odstrčit pouze několika pohrdlivými slovy. Taková nadřazenost jednoznačně vyjadřuje naprostou neznalost pocitů řady ne právě necitlivých a hloupých lidí. Máme přece z minulosti specifické zkušenosti jak s Ruskem, tak se vztahy zdejších politiků k němu. Když se pořád volalo po otevřené veřejné diskusi ohledně amerického radaru, možná by se měl hradčanský happening stát prvním provokativním impulsem ke stejné debatě o tom, jak a co Rusko s námi zamýšlí a co o tom naši politici - a samozřejmě hlavně Václav Klaus coby hlava státu - vědí. A jestli se něco přece jenom nepeče. Nedůvěra je tu historicky podložená a Rusko by ji mělo pochopit a umět s ní citlivě zacházet. Pokud v Moskvě nevnímají, proč z Čech na Východ není mnohá náruč tak docela otevřená, je to smutné. Ještě smutnější by bylo, kdyby tuto skutečnost a její důvody nereflektoval prezident této země. Umělci na Hradě pouze položili otázky. A to dotazy ne nesmyslné. Nebylo by od věci na ně odpovědět. Stejně tak jako na ostatní optání, která v této souvislosti padla. Má se to všechno stále ventilovat jenom v hospodách a v anonymních internetových diskusích?!
Vajíčka na politických pódiích a reje komediantů, kladoucích hamletovské otázky do mocnářských uší, to je taky politika. Připomeňme si proslulý monolog prince dánského a trochu si jeho východisko poupravme. „Vždyť kdo by snášel bič a posměch doby, sprostoty panstva, útlak samozvanců, soužení lásky, nedobytnost práva, svévoli úřadů a kopance, jež od neschopných musí strpět schopný…“ a nevzal do ruky vejce nebo nepoložil naléhavou a provokativní otázku?
