Je to zrovna půl století, co se v podzemí domu č. 5 v Čáslavské ulici na Vinohradech zjevili Sputnici. Kromě názvu neměli s tehdy už třemi sovětskými družicemi nic společného. Byli to hlavně spolužáci z jedenáctiletky na Korunní (dříve a později arcibiskupském gymnáziu), propadlí tělem i duší rock´n´rollu. Ten koncem padesátých let dorazil přes „železnou oponu“ i na lidově demokratické Vinohrady.
Jak Skála a rohlík bouraly režim
Sputnici byla jedna z prvních rock´n´rollových skupin v komunistickém Československu. Rockerům typu Miky Volka se ovšem nepodobali ani zjevem, ani způsobem interpretace. Byli to uhlazení hoši s kravatami a spořádané dívky provozující rock´n´roll převážně kreativně a zejména v češtině. To spolu s názvem skupiny vytvářelo jejich mimikry před bdělým okem stranických kulturtrégrů, ale i cennou domácí alternativu rockové hudby. Podstatnou část jejich repertoáru tvořily (vedle počeštěných hitů) původní skladby dvojice Tomislav Vašíček a Eduard Krečmar. Mezi nejznámější Sputniky patřili pozdější hvězdy Petr Janda a Jiří Stivín i výteční sólisté Jan Farmer Obermayer, Jiří Janda, Karel Kolvák Hlavatý, Honza Pacák, zpěváci Viktor Sodoma a sestry Němcovy. "Ty byly předností Sputniků – ostatní rock´n´rollové, později bigbítové kapely, hrály bez sborů. A neměly holky!,“ říká Eda Krečmar. Dívčí vokály dodávaly skupině jedinečný zvuk a Krečmarovy vtipné i poetické texty znamenitou kvalitu.
Veřejné premiéře Sputniků v Čáslavské předcházela čtyřletá „předsputnická“ éra v tzv. Bandě, kdy kamarádi na prastarých pětilampovkách pilně ladili režimem rušené stanice AFN Munich a Radio Luxemburg. Už také zkoušeli převzaté hity amerických rockových králů a na jaře 1958 se odvážili prvního vystoupení ve školní aule. „Bylo to navečer a přesně v okamžiku, kdy posluchači byli strženi muzikou, vstali a začali klepat (bušit, třískat) židlemi v rytmu, vešla ředitelka školy. Následoval okamžitý zákaz vystupování i hraní vůbec, ten jsme však pochopitelně nerespektovali,“ vzpomíná v letos vydané knize „Sputnici – náš kamarádský Rock´n´Roll“ kronikář skupiny Jiří Ir Klíma. Mimochodem, tahle knížka se dvěma cédéčky (s 62 původními sputnickými nahrávkami) krásně líčí i dobrodružné půtky rockových teenagerů s komunistickými dohlížiteli. Cituje např. místoředitelku z Korunní: „Ste jako zrnko písku na dálnici socialismu. Ale přijede mohutný tank komunismu a rozdrtí vás!“ Připomnělo mi to scénku z r. 1956, kdy mne honil s pravítkem ředitel Státních pracovních záloh za to, že jsem kolegům učňům o přestávce rozhlasem pouštěl Jordanovo Choo Choo Ch´Boogie.
Koncerty Sputniků byly směsí studentské recese a chytré politické provokace. Komunisté viděli v rock´n´rollu nebezpečí rozvratu společnosti. Když po půl roce vyhodili Sputniky z Čáslavské, chodili na ně do divadla v Ječné ulici hlavně vysokoškoláci, ale už také jejich konkurenti Volek, Pavel Sedláček, Petr Novák či Pavel Chrastina. Sputnici se stávali uznávaným kulturním fenoménem počátku šedesátých let. Protože sputnické programy obsahovaly i Krečmarovy hrané scénky, zajímal se o ně také Miloslav Šimek, který v nich nacházel inspiraci pro své budoucí jevištní povídky. V Ječné se v březnu 1962 jako již 18. sputnická premiéra objevila i legendární Skála a rohlík (coby otrocký překlad stále zapovězeného Rock and Rollu). Hrála se sedm týdnů, ale to už Sputnici účinkovali i na dalších scénách v Praze i jinde, např. ve smíchovském Národním domě, Radiopaláci, Hajnovce, na Jezerce, v Redutě a Lucerně. Ironií osudu zůstává, že přes desítky nahrávek, které se zachovaly na magnetofonových páscích, Sputnici nikdy nesměli vydat gramofonovou desku. A vrcholem komunistické schizofrenie byly sputnické nahrávky pro zahraniční vysílání rozhlasu, které sloužily k vytváření klamu o svobodě kultury v Československu. Později byly zničeny, aby se nerozšířily v tuzemsku.
Na přelomu let 1962 a 1963 došlo ve skupině k neshodám, zda má být budoucí zaměření více muzikální či více divadelní. Původní sputnická formace se rozpadla. Přesto jsou Sputnici v historii rocku a popmusic jednou z nejinspirativnějších kapel. Svou „kulturní drzostí v mezích zákona“ (podle muzikologa Aleše Opekara) úspěšně problematizovali komunistickou kulturní ideologii. Sputnický kronikář Klíma to vidí dialekticky: „Ostatně soudím, že pád komunismu způsobily jednak počítače – co se týče základny, a jednak rock´n´roll, co se týče nadstavby (užiji-li termínů Karla Marxe). Je-li to tak, pak snad malinkým dílem k tomu pádu přispěli i Sputnici.“
Dnes už to nejsou uhlazení hoši a ztepilé dívky, ale s prominutím dosti dávno narození, ovšem v šaramantních tričkách s nápisy jako „Starý páky jsou věčný!“ Podle toho, jak si zařádili v minulých dnech na půlstoletých koncertech ve strašnické Barikádovně a Vagonu na Národní třídě, je to svatá pravda. Vidět a slyšet hrát spolu Jandu a Stivína po 50 letech v Manciniho suitě Peter Gunn patří k zážitkům nesmrtelným.
- Sputnici zdroj: www.sputnici.cz http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/12/1109/110849.jpg
- „Předsputnici“ na řepné brigádě (říjen 1958) zdroj: www.sputnici.cz http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/12/1109/110839.jpg
- Sputnici v Lucerně zdroj: www.sputnici.cz http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/12/1109/110842.jpg
- Zkoušky Sputniků (1960) zdroj: www.sputnici.cz http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/12/1109/110846.jpg
