Sice se to předpokládalo, až nyní to však máme černé na bílém. Čeští fotbalisté se do Jihoafrické republiky na světový šampionát nepodívají. Smutné, leč spravedlivé. Jak je vidno, relativně lehká skupina ještě není zárukou úspěchu. Nemá cenu dokolečka spekulovat nad tím, kdo má kvalifikační fiasko na triku – ať už známí flamendři a s tím související laxní přístup některých jedinců ke hře, nebo bývalý výkonný výbor ČMFS, resp. trenér Petr Rada, jehož před zvolením neprovázela zrovna dvakrát valná pověst úspěšného a fundovaného kouče.
Hašek skončil, kdo dál?
To mimo jiné krásně dokládá Radovo legendární prohlášení, s nímž přišel po utkání českého mančaftu ve Slovinsku. Tehdy totiž argumentoval tím, že postavil útok tak, jak si to přál fotbalový národ. A ono to nevyšlo. No výborně. Kdybych to hnal do absurdna, s takovou mohl tenkrát klidně nastoupit kádr Amfory. Jiřinka Bohdalová by udělala čestný výkop a Pavla Hapala coby asistenta by vystřídal Petr Salava. Po trávníku by se pak proháněl třeba Lešek Semelka a protihráče by odzbrojoval svou písní „Jsme děti prázdnoty!“
Ovšem holý fakt, že jsme tentokrát utřeli nos, tak jako tak nic nezvrátí. Když už nic jiného, právě tohle by měl být zlomový okamžik začít se sestupnou tendencí českého fotbalu konečně něco dělat. Koneckonců, opěvovaný Ivan Hašek, pro většinu lidí naděje českého fotbalu, už pár měsíců sedí na postu svazového předsedy a snaží se pomalu konat. Na krátký čas se dokonce instaloval do pozice reprezentačního kouče a Češi pod jeho vedením ani jednou neprohráli, i když to mohlo být ještě o fous lepší. Komisař Rex překypoval oproti středečnímu zápasu proti Severnímu Irsku našlapanou akcí. Hašek na lavičce po duelu plánovaně skončil a teď musí vybrat svého nástupce.
Adeptů má prý šest, i když rozhodnutý už nejspíš dávno je. Ve výčtu jmen figurují třeba trenér Sparty Jozef Chovanec, slávistický kouč Karel Jarolím, František Komňacký z Jablonce, ale také dosavadní asistent Haška, trenér Michal Bílek. A právě on je favoritem. Což o to, úspěchy by na svém kontě měl. Třeba double se Spartou či zažehnání krize v Blšanech. Ale chybí mu podstatný kus sebereflexe (schválně zalovte v paměti na jeho vtipná pozápasová hodnocení, kdy i přes prohry chválil, co to šlo) a dlouhodobější vize, jak nakládat s hráči. S Haškem jej však pojí přátelství, takže je možné, že nakonec na trenérský post dosáhne. V tom případě už vidím v základu plzeňského Rezka a jdou na mě lehké mdloby.
Pokud však chce Hašek nároďák pozvednout, to jest mimo jiné stavět na nových, mladých a perspektivních hráčích, mohl by k týmu připustit někoho, kdo k nim bude mít věkově blíž. A myslím, že nejen mně vytanulo na mysli jméno Jakuba Dovalila. Tenhle pětatřicetiletý kouč, který má zkušenosti z Německa, Slavie, ale hlavně z fotbalové reprezentace do dvaceti a jednadvaceti let, by byl příjemnou změnou po unavených očích Brücknera a zákalu Rady.
Jasno by mělo být už v úterý. Snad to do té doby Hašek dvakrát změří a jednou fikne. Zodpovědnost za nové jméno si totiž podle svých slov vezme on sám. A já bych nerad, aby se mu to vrátilo jako bumerang dříve, než se zdálo.