Týden před volbami jen těžko mohou politické strany na svém více či méně pošramoceném obraze něco změnit. Přesto se jej pokoušejí vylepšit, některé přímo zoufale. Například Petr Nečas pokračuje v (sebevražedné?) personální čistce a vedle „kmotrů“ a „velrybářů“ zametá pod koberec jména jako Langer, Gandalovič, Julínek, Bendl či Vodrážka. Jiří Paroubek se dal na pokání a odtroubil předvolební blokádu deníků – ne ovšem týdeníků Respekt a Reflex. Trochu ubral i na předvolební rasanci a nejradikálnější rétory jako Jandáka, Ratha nebo Zaorálka drží pod pokličkou. Radek John zase odvolal své „humanitární“ občanské hlídky, aby si je lidé nepletli s Pomocnou stráží VB nebo domobranou Dělnické strany. Dokonce i Miroslav Kalousek se omluvil občanům, jimž se „neudělalo volno“ z jeho složenky na úhradu státního dluhu. „Dělá se nám prostě špatně z pravdy,“ odtušil poněkud svatouškovsky, jakoby se dluh za jeho ministrování ani o korunu nezvětšil.
KDU-ČSL může být ještě užitečná
A co šéf strany sestupem do politického podpalubí nejohroženější – Cyril Svoboda? Také ten dělá vše možné i nemožné, aby dal zapomenout na delirium, v němž se lidovci potáceli ještě před pár měsíci. Jedním z mála, kdo pověst KDU-ČSL zachraňují dlouhodobě, ovšem není Svoboda, nýbrž ve straně lehce opomíjený poslanec Ludvík Hovorka. To je totiž ten tvrdohlavý rebel, který odvrátil nejednu pohromu nachystanou českému zdravotnictví Julínkovým ministerstvem. Je především Hovorkovou zásluhou, že se podařilo zabránit privatizaci zdravotních pojišťoven a fakultních nemocnic. Hovorka předložil 24 návrhů zákonů, z nichž 11 bylo přijato. Kdyby ostatní lidovci v parlamentu pracovali a hlasovali jako Hovorka, nemusela by dnes KDU-ČSL podnikat záchranné operace. Introvert Hovorka je ztělesněním křesťansko-sociálního politika, jak si ho představovali zakladatel strany Jan Šrámek i její nejznámější polistopadový lídr Josef Lux. Spojuje konzervativní křesťanský přístup se silným sociálním cítěním, tedy to, co se z politiky KDU-ČSL za vedení Miroslava Kalouska vytratilo. A navíc má tah na branku i v ekologické oblasti, což se projevilo třeba tím, že se stal podle žebříčku ekologů „nejzelenějším“ poslancem. Ještě toto úterý podal Hovorka trestní oznámení na hospodaření Nemocnice Na Homolce, jejíž dceřiné společnosti jsou personálně propojeny s firmami, kterým nemocnice zadává zakázky. Upozornil rovněž na „nestandardní“ výměnu Leksellova gama nože ve stejné nemocnici a na podivnou kauzu tkáňové banky.
KDU-ČSL přišla i s návrhem na zrušení anonymních akcií a zamezení účasti firem s nejasnou majetkovou strukturou v soutěžích o veřejné zakázky. Právě takové totiž dostávají zakázky od ministerstva zdravotnictví. Ani v rodinné oblasti nejsou nedávné aktivity KDU-ČSL nezajímavé. Například návrh, aby děti rodičům platily na důchod 2 % z příjmu, což by při dvou potomcích a průměrném příjmu obnášelo skoro tisíc korun měsíčně. „Chceme odstranit diskriminaci rodin s dětmi, protože bude-li tato diskriminace odstraněna, budou také rodiny mít děti a bude více plátců do průběžného systému,“ tvrdí místopředseda KDU-ČSL Jiří Carbol. S důrazem na rodiny s dětmi souvisí i úterní prosazení (prezidentem vetovaného) zákona o navrácení mateřské na úroveň 70 % vyměřovacího základu a vyplácení ošetřovného od prvního dne nemoci dítěte. Lidovci, jak uvedla poslankyně Michaela Šojdrová, podporují všechna úsporná opatření ke snížení státního dluhu s výjimkou těch, jež by byla na úkor rodin s dětmi. Tím se odlišují např. od komunistů a sociálních demokratů. Lidovci jsou proti zvyšování daně z příjmů firem, ale pro progresivní daň z příjmů osob; zvažují též zvýšení daní na tabák a alkohol. Usilují o větší regulaci a zdanění hazardu. Konečně se Cyril Svoboda odhodlal také k neoficiální podpoře aktivit pro snížení počtu umělých potratů, například zavedení vyjádření otce, informovaného souhlasu ženy a čestného prohlášení o návštěvě poradny. Samotná tato zpráva by mohla KDU-ČSL přivést zpět tisíce tradičních křesťanských voličů.
Vzhledem k pestré škále lidoveckých aktivit v posledních měsících i k jejich pozitivnímu ohlasu v širokém spektru voličů, mohou být věštby o zmizení KDU-ČSL v politickém propadlišti trochu předčasné. Ať už ve volbách zvítězí ČSSD nebo ODS, průzkumy volebních preferencí i vyjádření lídrů obou nejsilnějších stran už teď naznačují neobyčejně svízelné sestavování funkčního vládního kabinetu. Nemá-li vzniknout velká koalice (obdoba tzv. opoziční smlouvy z r. 1998), nebo menšinová vláda ČSSD s podporou (a posílením vlivu) komunistů, bude role malých pravicových a středových stran, včetně KDU-ČSL, mimořádně důležitá. Pokud lidovci pětiprocentní hranici pro vstup do sněmovny překročí, bude ve hře zhruba 10 poslaneckých mandátů, které mohou být významné nejen v koalici ODS s malými stranami, ale také v kombinaci ČSSD s některými z nich. Rychlost vzniku většinové vlády bude tedy záviset i na tom, zda KDU-ČSL překoná či nepřekoná práh Poslanecké sněmovny. Podaří-li se jí to, bude šance na pokračování standardního demokratického spravování země určitě větší než v opačném případě. Žádný kabinet se však nevyhne řešení vážných problémů, které se nahromadily během krizových měsíců od nepředloženého svržení koaliční vlády v březnu minulého roku.
- Ludvík Hovorka autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/16/1550/154905.jpg
- Jiří Carbol autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1297/129609.jpg
- Letáky KDU-ČSL autor: Volfík René, zdroj: ČTK http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/16/1514/151390.jpg
