Jaká je souvislost mezi dávným invalidním vozítkem Velorex a mou supermoderní elektrickou koloběžkou? Jednoduchá. Předseda klubu velorexářů Ivo Fajman, dávný ctitel mého seriálu o rozhlednách, mě navštívil na Kavčích horách a jak je vidět z přiložené fotografie, využil mé výzvy a svezl se okolo Kavek na mé elektrické koloběžce. Jestli se vám zdá koloběžka menší než jindy, tak je to tím, že Ivo má 208 cm a 120 kg, a tudíž všechno kolem něj je vždycky nějak malé.
Velorex a elektrokoloběžka v koncertním provedení
Tuto návštěvu jsem nevnímal jen jako gesto starého kamaráda, ale jako symbol. Došlo v ní ke spojení zdánlivě nespojitelných outsiderů. Jen díky vzájemné velkorysosti a toleranci, vnímavosti a respektu vzniklo spojenectví, které z nás sňalo kletbu pomatenců.
Všimli jste si, že na začátku každé novinky jsou vždycky podivíni a pomatenci? Kéž bych byl se svou koloběžkou jedním z nich! To by byla ta pravá záruka, že se ten můj milovaný dopravní prostředek časem opravdu uchytí.
Určitě jsem vypadal jako pomatenec, když jsem v úterý 15. června 2010 ujížděl Prahou na své elektrokoloběžce s kytarou na zádech. Z Prahy 4 přes Prahu 2 do Prahy 3. Člověk jedoucí na elektrické koloběžce je nejen vyšší než ostatní, což je příjemné, ale hlavně je absolutně nehlučný, čímž vyděsí všechny, za kterými se objeví, což je nepříjemné. Z paluby elektrické koloběžky vidím, co jiní nevidí. Například to, kolik lidí chodí se sluchátky v uších! Skoro všichni! Co asi poslouchají? Rádio, hudbu, jazykové kurzy? Nevím. Vím jen, že se mě vždycky leknou ještě o kus víc, než ti, co v uších nic nemají.
Toho 16. června odpoledne jsem jel z Kavčích hor na Žižkov, abych si během vystoupení v Klubu přátel Žižkova vyzkoušel dvě věci: Dokážu hodinu a půl hrát a zpívat jen akusticky bez zesilovače (ten bych na zádech na koloběžce už neuvezl) a dokážu hodinu a půl mluvit o elektrické koloběžce? Je to zcela nevyzkoušený, technicko-umělecký výkon.
Využil jsem k tomu pozvání předsedkyně Klubu za starý Žižkov osmdesátileté paní Jiřinky Polanecké, které tímto ještě jednou děkuji. Byla to ode mne opravdu drzost smíchat mé lyrické písně o pramenech a kamenech s údaji o výkonu elektromotoru a kapacitě akumulátorů. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že odvážný žánrový mix mé převážně starší posluchače očividně zaujal. Lidé poslouchali jak mé písně, tak mé vyprávění o elektrické koloběžce a elektrovehiklech vůbec. Ptali se na koloběžku a poslouchali písně o lásce a smrti.
Po hodině a půl vyprávění a zpívání jsem hodil kytaru na záda, naskočil na elektrickou koloběžku a během minuty jsem byl pryč. Příjemné vystoupení zakončila slastná jízda Prahou. Chcete-li, přijedu na své elektro koloběžce zahrát i vám.
