V den 13. června bylo svatého Antonína - chorvatsky svatého Ante. Ve Splitu proběhl dobročinný koncert s hvězdnou účastí, mezi interprety byl dokonce pěvecký sbor Sveti Jure (Sv. Jiří) chorvatského námořnictva. V hledišti mezi pěti tisíci posluchači seděli župan (hejtman), starosta, předsedkyně městského zastupitelstva, bývalý ministr, vrcholový sportovec… Koncert vysílaly živě veřejnoprávní Chorvatská televize a Splitské rádio. Název zněl „Chorvatští hudebníci pro chorvatské generály“. Cílem byla sbírka peněz na podporu a obranu generálů Ante Gotoviny, Ivana Čermaka a Mladena Markače, obviněných haagským tribunálem z válečných zločinů během Domovinské (Vlastenecké) války.
Svatý Ante Chorvatům do unie nepomůže
Televizní diváci si mohli nejen poslechnout patriotické a nacionalisticky laděné písně a projevy, ujistit se, že mladí v „kotli“ umí vzorně hajlovat, ale i finančně přispět pod heslem „Za pravdu“ – obrazovka jim nabízela komerční telefonní číslo i číslo účtu sbírky. Mezi vystoupeními byly vstupy ze studia, kde moderátor zpovídal veterány.
Během následujícího týdne média zveřejnila výsledky průzkumu veřejného mínění, které potvrdily závěry Eurobarometru z loňského podzimu – Chorvatům se do EU nechce. Jak trefně poznamenala jedna slovenská blogerka, „raději by viděli Gotovinu doma v papučích, než svou zemi v Evropské unii“. Obraz unie, kterou většina vnímá spíše jako ekonomicky než politicky prospěšnou (a úspěšnou), je pozitivní jen pro třetinu obyvatel, podle Eurobarometru jsou tu euroskeptičtější než pověstní Britové.
Přístupová jednání jsou pro tuto zemi spojena s citlivými tématy, která zasahují do národního sebevědomí. Stále je ve stádiu řešení hraniční konflikt se Slovinskem ohledně teritoriálních vod. Další podmínkou je plná spolupráce s Mezinárodním trestním soudem pro bývalou Jugoslávii v Haagu, což je přinejmenším bolestivé vzhledem k tomu, že se jedná o souzení bojovníků za chorvatskou věc ve válce, kterou ještě většina lidí pamatuje. Tady existuje neformulovaný, ale obecně pociťovaný problém se vším, co přichází zvenku. Vlastně ne se vším – materiální a konzumní stránku to tolik neovlivňuje…
Rozporů je však více – Chorvaté schvalují rozšiřování Evropské unie, ale ne, co se týká jejich země. Unii věří málo, ale ještě méně vlastní vládě, parlamentu (obojímu nevěří přes 80 %!), chorvatské justici ani místním politikům. A od státu voliči očekávají, že si poradí s problémy ve školství a zdravotnictví, s nezaměstnaností, kriminalitou, korupcí, nízkou porodností a všemožnými sociálními problémy. Se stavem své demokracie jich nejsou spokojeny čtyři pětiny – někdy ovšem z diametrálně odlišných důvodů. A do řešení společenských problémů se aktivně zapojuje málokdo.
Chorvaté se cítí Evropany a nepotřebují k tomu Evropskou unii. Velmi často to, zdá se, vyplývá z většinové příslušnosti ke katolickému křesťanstvu a silného vlivu církve ve zdejší společnosti. Na začátku zmíněný koncert je tedy jen jednou z akcí, které silně relativizují národní podporu snah chorvatských politiků o připojení země k evropskému společenství. Jednoznačné vysvětlení bychom však tady i v celé bývalé Jugoslávii hledali těžko – je tolik možných argumentů ke všemu, tolik vlivů historických i současných, tolik propletených, zneužitelných a snadně manipulovatelných skutečností a jevů, že můžeme vše pozorovat, popisovat, komentovat – a možná budeme mít někdy pravdu, možná…
- Ante Gotovina, Ivan Čermak, Mladen Markać autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/2/123/12267.jpg
- Ante Gotovina a Franjo Tudjman autor: zadarskilist, zdroj: www.croatia.org http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/18/1792/179182.jpg
- Ante Gotovina autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/2/123/12271.jpg