Ministr obrany národní cti, svobody a morálky Alexandr Vondra měl toho dne pocit dobře odvedené práce. Rozdal několik rozhovorů na téma očisty ODS, odkazu bratří Mašínů, globální odpovědnosti a boje s korupční hydrou ve svém úřadě. Z uklidňujícího poslechu Velvet Underground ho vytrhlo až zazvonění telefonu – to číslo na displeji jako by si odněkud vybavoval.
Volá George!
„Hi, Sasha, this is George speaking!“ ozve se ze sluchátka povědomý hlas.
„Bush?“ vymrštil se Vondra z křesla. „No, buddy, calm down. George Robertson!“ rozchechtá se bývalý generální tajemník NATO pracující nyní jako dobrovolník pro celosvětovou charitativní organizaci General Dynamics.
Vondra už zůstal stát: „Sir, yes, sir.“ „Chtěl jsem ti zavolat, Sasho, a vyjádřit ti plnou podporu v tvém úsilí o změnu poměrů na ministerstvu obrany. Nedovedeš si představit, co jsme tam s těma pandurama zažili, ale to není na telefon. Dobře víš, že my v General Dynamics věříme v první řadě v naprostou průhlednost podnikání v našem oboru. Cítíme odpovědnost za vytvoření zcela transparentního prostředí v nových členských zemích Aliance, která je mému, a jistě i tvému, srdci, tak drahá, Sasho!“ „Sir, yes, sir!“ „Jsem rád, že si rozumíme. Vždycky jsem tě považoval za jednoho ze svých nejpozoruhodnějších a nejčestnějších přátel. Už jsem to poslal do MF Dnes. Hele, a nepotřebujete ještě nějaký pandury? Dohodnul bych ti tu i nějakou slevu.“
„Rozhodl jsem se useknout chapadla oné chobotnici, svírající ministerstvo obrany, Georgi. Je to pro mě naprosto nepřijatelné.“ „Rozumím, Sasho. Jsem rád, že my i tvé ministerstvo stále hájíme stejné hodnoty svobody a demokracie. Na tom bylo vždy založeno naše přátelství. Fakt nechceš ty pandury?“
„Georgi, drahý příteli, jak jistě chápeš, je zcela nepřijatelné, aby se jeden ministr, byť obrany, sám angažoval ve prospěch jednoho výrobce vojenské techniky. Nedovedu si představit, že bych – při vší úctě k tvé obdivuhodné osobě – s takovou záležitostí šel přímo za premiérem. Tyto věci teď bude řešit koncepčně můj náměstek Jan Fulík, který se velmi osvědčil při nákupu letadel CASA.“ „Hehehe, jo tak o tom jsem slyšel… Myslíš teda, že mám zavolat přímo toho Fulíka? Je s nim řeč?“ „Ale ne, víš co, počkej s tim chvíli. Brnkni mi tak za měsíc, za dva. To už bych to tady měl mít vyčištěný.“
(texty z blogu Jindřicha Šídla publikuje pravidelně týdeník Respekt)