Praha - Zítra vstanu a změním svoje město, zní podtitul dokumentu Auto*Mat, který mapuje šest let „krocení zlé dopravy“ - vizí, utopií, střízlivění, úspěchů i zklamání stejnojmenné iniciativy, podporující šetrnou a vlídnou (nejen) pražskou dopravu. Auto*Mat není aktivistickým pamfletem, který by chtěl vymýtit auta z povrchu zemského a zavést koňský povoz a koloběžku jako jediný možný dopravní prostředek. Je to film o kolařích, kteří se svými velocipedy snaží pohnout mnohem většími neviditelnými koly dopravního automatismu a politických strojků. Divák si prý sám může rozhodnout, jestli sleduje cyklistickou verzi Dona Quijota nebo akční vizionářskou komedii.
Město, živý a tvárný organismus, formují lidé, kteří v něm žijí, a ono zas formuje své obyvatele tím, jaké je. Někteří z nich, jako filmař Martin Mareček, nechtějí být jen pasivními reptaly, ale chtějí podobu svého životního prostoru měnit a ovlivňovat, i když nemají na své straně kulaté razítko. „Je třeba se rozhodnout, jestli je město na projíždění, nebo na užívání,“ říká Mareček, režisér, scenárista i autor hudby k dokumentu Auto*Mat. „Moje názory nejsou nijak fundamentalistické, bez auta se v určitých okamžicích neobejdete. Jenže my jsme už obětí dopravních automatismů a ani si neuvědomujeme, že životní prostor může vypadat i jinak. Auto*Mat není film jen o autech, ale o možnostech, které člověk má, pokud chce pozměnit své nejbližší okolí,“ vysvětluje.
Dokument sleduje problém automobilové dopravy, která, podržíme-li se příměru k organismu, ucpává tepny v srdci města, i prostřednictvím Marečkova osobního příběhu. Mareček pozoruje ukrajování chodníku kvůli parkovacím místům z okna bytu na rušném rohu Rumunské a Londýnské, kde žije prakticky od svého narození, trpělivě chodí na magistrát za primátorským cyklistou-populistou, vydá se na tuningový sraz, kde ho kupodivu nikdo nezbije, polepí auto svoje i cizí samolepkami „Jedu v tom“ a především najezdí stovky kilometrů na kole po Praze, která k neprimátorským cyklistům není dvakrát vlídná.
Přitom nijak nepředstírá, že točí objektivní dokument. „Nestranný a odosobnění dokumentární film je hloupý a legrační mýtus. Film není recept, sběrnice ani zrcadlo, ale gesto,“ tvrdí. Zdůrazňuje ale, že rozhodně nechce nic bořit, že jeho „východisko je spíš rodinně-konzervativní ve smyslu vztahu k místu pro život“. Jak by takové místo mělo v ideálním případě vypadat, ukazuje akce iniciativy Auto*Mat Zažij město jinak, při níž jindy auty ucpanou část centra nahradí pěší zóna s kavárnami a programem. Před lety se v korzo proměnilo Smetanovo nábřeží, letos ulice mezi náměstím Míru a I. P. Pavlova.
Zažít město jinak
Pouliční slavnost mezi náměstím Míru a I. P. Pavlova, 20. září od 12 do 19 hod.
- Ulice Vinohrad se promění v korzo
- Cyklojízda s doprovodem Radia 1 startuje v 14:00 z náměstí Míru
- Yaxi Taxi módní přehlídka na kolech CityBikes.cz od 18:00 v Londýnské
- Díla a objekty mladých umělců galerie Start/Skutečnost v ulicích po celý den
- Žonglérská škola De Facto Mimo, fair trade a netradiční občerstvení
- Dvě hudební stage: Sketa fotr, Byl pes, My name is Ann, Sporto
- Pouliční dílny, workshopy, příjemné posezení na ulici
- více o akci; dopravní omezení
Na Smetanově nábřeží byla mimo jiné i horolezecká stěna, po které šplhal tehdejší i současný pražský primátor Pavel Bém. Spolupráce s ním, respektive s magistrátem, je jednou s linií dokumentu na cestě za městem vlídnějším k cyklistům a pěším. Červené světýlko kamery přiměje i úřednického šimla k větší ochotě, ovšem ukazuje se, že na svůj prospěch i přes vstřícnost nezapomíná. Auto*Mat je rozhodně zajímavým vhledem do fungování lokální politiky, od níž vybíhají do různých stran nitky, mnohé natolik neviditelné, že si o ně člověk nezasvěcený snadno může ukopnout palec.
Neméně zajímavé je pozorování nebo konfrontace, povětšinou mírná, s těmi, kteří, jak říká Michal Křivohlávek z iniciativy Auto*Mat, „měří velikost svého JÁ výhradně prostřednictvím svého vozu anebo si myslí, že dojet autem z obýváku do restaurace je jejich nezcizitelné lidské právo“. Soutěž, komu dřív praskne pneumatika, na tuningovém srazu působí v kontextu dokumentu ještě bizarněji, než by i bez filmu zřejmě působila. Nemluvě o pánovi, který své ťuknuté auto uprostřed rušné křižovatky při čekání na policii leští hadříkem - úplná esence automobilového 21. století.
Řekli ve filmu…
Jako vyhynuli dinosauři, mohou vyhynout i lidé (…) Svět se vyvíjí sice zvrhle, ale harmonicky. (Vratislav Kulhánek, ještě za působení ve Škoda Auto)
Centra měst bez aut? Tak se vrátíme zpátky na stromy a bude nám zase dobře. (účastník tuningového srazu)
Ať děti tak do čtyř let zažijou to nejhorší ovzduší, a věřte tomu, budou pak zdravé jako řípy. (pořadatel na jakési akci ODS)
Mareček říká, že jeho film není objektivní, na druhou stranu se ale ani nesnaží se dělat lepším - nevystříhl například ztrapňující momenty, ke kterým patří především aktivistické nadšení při jednání s policií v začátcích inciativy i filmu. Nesnaží se ani podsouvat divákovi až pod nos souvislosti, aby je viděl i tam, kde nejsou. A snadno by k tomu mohl využít absurdně (vzhledem k tématu filmu) tragickou smrt kolegy z Auto*Matu, kterého srazilo v Praze auto. Spíš se jen dělí s divákem o své zkušenosti z dobrodužné cesty za změnou dopravy, tedy i života, aby ukázal, že v tom sice jedeme všichni, ale záleží jen na nás, jestli automaticky, nebo Auto*Maticky.
Automat - premiéra: 24. září; námět, scénář, režie: Martin Mareček; kamera: Vít Klusák, Jiří Málek, Martin Mareček; hudba: Martin Mareček, Tereza Marečková, Ondřej Anděra.
