Až do čtvrtka potrvá v pražském kině Lucerna desátá přehlídka italských filmů MittelCinemaFest. Otevřel ji snímek Tady se směju já s Tonim Servillem v hlavní roli. Protagonista oscarové Velké nádhery se navíc tuzemskému publiku představil i v divadle. Akce se koná v rámci oslav stého výročí založení Italského kulturního institutu v české metropoli, vůbec prvního takového na světě. Se Servillem mluvil Lukáš Mathé.
Snímek Tady se směju já je pravdivý příběh komedianta. Eduardo Scarpetta, milovaný autor a herec z Neapole přelomu 19. a 20. století se musí bránit nařčení z plagiátu, i když se snažil jen o parodii dobové dekadence. Ze sporu o smysl vysokého a lidového umění nakonec vychází vítězně. Po soudu a se šrámy. „V jeho životě se divadlo a život hluboce proplétají. Takže nevíme, jestli v ložnici hraje, a naopak na jevišti říká pravdu,“ míní Servillo.
Hvězda současné italské kinematografie zatím nejvíc zazářila v oscarové Velké nádheře Paola Sorrentina. Snímku o stárnutí a zahánění nudy ve věčném městě. V Sorrentinových filmech si Servillo zahrál i dvě velké postavy italské politiky. Stejně mocné jako kontroverzní, přesto odlišné. Giulio Andreotti je symbolem poválečných dekád, Silvio Berlusconi přelomu tisíciletí. Prvního Servillo ztvárnil ve filmu Božský, druhého v Oni a Silvio.
„Andreotti patří do světa politiky se záhadnou, tajemnou atmosférou. Na druhou stranu Berlusconi vnáší na politickou scénu herectví, teatrálnost, show,“ popisuje Servillo. Naposledy se herec objevil i v Sorrentinově nejčerstvějším snímku Boží ruka s autobiografickými prvky, kde si zahrál otce hlavního hrdiny, který i s manželkou tragicky zahyne.
Místo pro československé intelektuály
I když mu světovou slávu přinesl film, víc doma je Toni Servillo v divadle. Do Prahy přivezl variaci na Božskou komedii. Monodrama Danteho hlasy chce jedno z největších děl světové literatury přiblížit současným divákům.
Servillova návštěva v Praze není náhodná. Italský kulturní institut i s ním oslavuje sto let od svého založení. Výročí si připomene také výstavou vzácného neapolského betlému, který zpřístupní ve svém sídle na Malé Straně 18. prosince. Ve stejný den bude pražské Rudolfinum hostit orchestr Divadla Svatého Karla z Neapole s výběrem úryvků z nejslavnějších italských oper.
„Je to institut, který pracoval i v době komunistického režimu. Stal se místem, kam mohli tehdejší českoslovenští intelektuálové přicházet a ve zdejší knihovně číst moderní italskou literaturu. I kvůli tomu je důležité si sto let našeho institutu připomínat,“ míní ředitel Italského kulturního institutu v Praze Fabrizio Iurlano.
