Odborníci se dlouho přeli, zda obraz Portrét ženy (Gabrielle) namaloval Pierre-August Renoir. Jasno do autorství díla pomohla vnést umělá inteligence, která určila, že portrét na 80,58 procenta skutečně namaloval francouzský impresionista. Není to poprvé, co znalecké úsudky o umění doplňuje „názor“ umělé inteligence, podle kunsthistoriků má ale své mouchy.
Černovlasá žena s lehkým úsměvem a tělem natočeným doprava na sporném obrazu je nápadně podobná ženě vyobrazené na Renoirově díle Gabrielle. Tento olej na plátně z roku 1915 aukční síň Sotheby's nedávno ocenila na sto až sto padesát tisíc liber (2,8 až 4,2 milionu korun).
Portrét ženy je ve vlastnictví soukromého švýcarského sběratele. K posouzení autorství umělou inteligencí se malba dostala poté, co ji The Wildenstein Plattner Institute, který vydává souhrnný seznam známých Renoirových děl, odmítl do tohoto seznamu zařadit.
Algoritmus nastudoval Renoirův styl
Algoritmus švýcarské společnosti Art Recognition vycházel při určování autorství z 206 reprodukcí Renoirových maleb, aby se naučil rozpoznat malířův styl.
Ten podle odborníků charakterizují trhané tahy štětcem a výrazné kombinace kontrastních barev. Algoritmus měl také k dispozici menší výřezy z Renoirových děl a malby jiných umělců, kteří tvořili v podobném stylu a ve stejné době jako známý impresionista.
Umělá inteligence na základě těchto vstupních dat určila, že pravděpodobnost, že je obraz skutečně Renoirovým dílem, dosahuje 80,58 procenta. Majitel obrazu se, povzbuzen výsledkem, obrátil na další pařížskou skupinu znalců, tentokrát z masa a kostí, kteří také vydávají katalogy Renoirových děl. I oni podle deníku The Guardian dospěli k závěru, že Portrét ženy (Gabrielle) je Renoirovým dílem.
„Intuice“ versus čísla
Umělá inteligence se stále častěji používá k rozhodování o tom, zda jsou cenná umělecká díla pravá, nebo padělaná.
Společnost Art Recognition, která technologii vyvinula, například začátkem tohoto měsíce oznámila, že podle jejího závěru jediné dílo od Tiziana ve švýcarských sbírkách pravděpodobně namaloval někdo jiný než tento přední renesanční malíř. Obraz zachycující dvojici milenců ve večerní krajině vlastní Dům umění v Curychu.
„Majitelé umění často od znalců slýchávají, že je to jejich ‚dojem‘ nebo intuice, která jim říká, zda je obraz pravý, nebo ne, což může být frustrující,“ uvedla ředitelka Art Recognition Carina Popoviciová. Podle ní je důležité právě číselné vyjádření jistoty. „Velmi si na nás cení, že jsme přesnější,“ říká o vlastnících sporných děl.
Odhad z iPhonu? Takovému znalci by se vysmáli
Ale i určování autorství pomocí umělé inteligence má svá úskalí. Znalci umění varují, že umělá inteligence je jen tak dobrá, jak dobré jsou obrazy, na kterých je vycvičena. Pokud jde o falzifikáty nebo malby obsahují retušovaná místa, může to vyvolat ještě větší nejistotu. Mnohá díla starých mistrů jsou také poškozena nebo je původní malba jinak zanesená, což ztěžuje rozpoznání originálu, tvrdí britský kunsthistorik Bendor Grosvenor.
Deník The Guardian cituje jeho obavy, že podobné technologie by mohly znehodnotit přínos odborníků při posuzování pravosti děl. „Metody používané k ‚tréninku‘ programů umělé inteligence a skutečnost, že dokážou posoudit připsání díla autorovi jen na základě fotografie z iPhonu, nejsou zatím příliš působivé,“ uvedl.
„Kdyby nějaký lidský odhadce umění nabídl, že vydá ‚certifikát pravosti‘ za tisíce dolarů jen na základě fotografie z iPhonu a částečné znalosti umělcovy tvorby, vysmáli by se mu,“ dodal další argument proti neomylnosti umělé inteligence.
