Spisovatel Josef Formánek je znám prózami Prsatý muž a zloděj příběhů nebo Úsměvy smutných mužů. Do obou promítl své osobní zkušenosti – s pobytem v indonéské džungli a protialkoholní léčebně. Jeho nová Kniha o tichu je prý tou nejosobnější.
Josef Formánek napsal Knihu o tichu, ale nemlčí v ní o tom, co je mu blízké
Rozhovor s Josefem Formánkem (zdroj: ČT24)
Příběhy ve Formánkově novince se odehrávají za polárním kruhem, v africkém národním parku Serengeti, pralese i nad krupicovou kaší. „V určitém momentě se rozhostí hluboké ticho a hrdina se musí rozhodnout, jakou cestou se vydá,“ prozradil spisovatel.
Do textu zpracoval příběhy, jež se skutečně odehrály. Kromě ticha je spojují věci mezi nebem a zemí. „Neumíme je vysvětlit, ale stávají se,“ podotýká Formánek. „Jednou jsme se ženou slyšeli ráno v digestoři nějaké šustění – a byl tam rorýs,“ převypravuje jako důkaz příhodu, kterou mu svěřil jeho známý, když se před ním prozaik zmínil, o čem právě píše.
„Divili jsme se,“ pokračuje v popisu zvláštní situace z kamarádova pohledu, „protože tam neměl jak přilítnout, na vývodní trubici byla mřížka. Vyhodili jsme ho ven, sedli si ke snídani a objevil se znova. Tak jsme ho znova pustili – a objevil se potřetí. A mě najednou zamrazilo, protože jsem si vzpomněl, že moje maminka, když se ráno probudila a šla k zrcadlu, říkala: Zase vypadám jako rorejs. Hned jsem zavolal do nemocnice a tam mi oznámili, že asi před deseti minutami zemřela.“
Další kniha jako film
Nakladatel Knihu o tichu označuje za Formánkovu nejosobnější. „Protože píšu o svých blízkých lidech, o kamarádech, o lidech, co mi změnili život k lepšímu,“ vysvětluje spisovatel. Počítá k nim i režiséra a scenáristu Dana Svátka, který podle jeho knížky Úsměvy smutných mužů natočil film. Drama s hořkým humorem o závislosti na alkoholu získalo na cenách Český lev ocenění od filmových fanoušků.
Úsměvy smutných mužů
„Nebyl jsem moc přítelem filmových adaptací knižních předloh, protože mě většinou zklamaly,“ přiznává Formánek. „Ale musím vzdát velký hold Danu Svátkovi, protože Úsměvy smutných mužů natočil tak, že mě z toho samotného mrazilo.“
Svátek podle jeho předlohy připravuje nyní další snímek. Dvě slova jako klíč se měla natáčet letos na jaře v Indonésii, pandemie koronaviru ale filmaře zastavila.