„Dobrotou člověk nikdy ničeho nepokazí, kdežto sebemenší zrnko smutku, puštěné v čistou studánku srdce, všecku vodu zasmuší - a nač?“ Takové otázky si pokládá Divadlo Na zábradlí ve hře O hezkých věcech, které zažíváme. V režii Jana Friče se tak Eliadova knihovna pražské scény mění v kout lásky a porozumění.
50 odstínů dobra: Na zábradlí zažívají hezké věci
O hezkých věcech, které zažíváme (zdroj: ČT24)
Citová vyprahlost a odcizení musí být nahrazena vzájemností a dobrým slovem šeptaným od srdce, míní mužská sekce spolku Masopust, která dílo nastudovala. Řízená koláž nebo taky sociálně angažované pásmo vzniklo tak, že si členové zkrátka sedli a hezky vzpomínali. Ne nadarmo tak inscenace nese podtitul 50 odstínů dobra.
Režisér přiznává, že se inspirovali banálními věcmi, třeba lezením do vany plné horké vody nebo psaním pohlednic. „Mluvili jsme hodně o tom, o čem člověk vlastně úplně nemluví,“ přiznal Frič. „Samozřejmě během přípravy jsme zjistili, že většina hezkých věcí nemůže být, aniž bychom se měli vůči čemu vymezit, to znamená bez těch ošklivých věcí.“
Reprízy hry jsou k vidění 8. a 15. dubna.