Zámek na Loiře je plný současných frustrací

Zámek na Loiře, hra českého dramatika Romana Sikory, měla loni světovou premiéru v Norimberku. Na tuzemská jeviště ji na přelomu roku 2019 a 2020 uvádí pražský soubor Lachende Bestien. Ostrou satiru na současnou společnost nastudoval už dříve také v podobě scénického čtení.

Video Události v kultuře
video

Zámek na Loiře je satirou na současnou společnost

Do zámku na Loiře se nastěhuje nová majitelka. Nemovitost pro ni koupil její manžel, jistý český ministr. Do historických zdí pronikají nejlacinější šlágry spolu s tupostí a omezeností, renesanční nábytek nahrazuje milostpaní nábytkem z Ikey.

Bohatství ovšem štěstí nepřináší. Ukáže se, že zámeček je spíše vězeňskou celou, kam ministr svoji ženu odklidil kvůli jejím nevhodným vyjádřením v tisku.

Devastace materiální i morální

Herečka Zuzana Onufráková vidí v příběhu ženy, kterou představuje, mnoho současných témat. „Frustrace zelených vdov, frustrace z práce, kterou děláte a nenaplňuje vás. Závislosti, konzum, plýtvání… Je tolik věcí, které bychom mohli rozebírat,“ domnívá se. Zpočátku roztomile veselá hra se velmi rychle překlopí v mrazivý příběh.

Materiální devastace jde totiž ve hře ruku v ruce s tou morální. Lidé jsou pro peníze ochotni zapomenout na vzdělání a stát se lokajem. „Zároveň mě zaujal i princip fašizace. Vzniká ve chvíli, kdy jsou dva lidé stejně nízko, ale jeden se odlišuje tím, že přišel odněkud z ciziny. Předpokladem ale je existence určité oligarchie. I to je obrázek současného světa,“ dodává režisér Michal Hába.

Pseudovznosný jazyk

Zámek na Loiře postavil Sikora na principu absurdního divadla. Komunikace mezi postavami se odehrává v jednotlivých frázích, jež se často zacyklí. „Neumí říct jednoduchou větu, každou rozsekají, protože se neumí vyjádřit. Paradoxně tak ale vniká pseudovznosný jazyk,“ podotýká Hába. 

Do Zámku na Loiře i s jeho novodobými obyvateli zve diváky opět při druhé premiéře na konci ledna. Hraje se v pražském prostoru Venuše ve Švehlovce.