Recenze: Po Nedotknutelných přicházejí Výjimeční. Vincent Cassel pečuje o autistické pacienty

Tvůrci populárního francouzského snímku Nedotknutelní, který slavil úspěch po celém světě, natočili nové filmové pohlazení s názvem Výjimeční. Příběh urputného Bruna v podání charismatického Vincenta Cassela, který vede organizaci starající se o těžké případy lidí s autismem, lze zařadit do stejné škatulky jako předchozí film. Opět se zde snoubí těžké životní příběhy, předvídatelný příběh a laskavý humor.

Bruno vede neziskovou organizaci pečující o autistické děti i dospělé. Na případy, které jiné spolky odmítají, opakovaně vstřícně odpovídá, že „to nějak vyřeší“. A tak se mu kupí případy, práce, papírovaní a dochází mu i kapacity. Každý okamžik svého dne věnuje péči o pacienty. To se podepisuje i na jeho osobním životě, který jednoduše nemá, což dokládá několik schůzek, ze kterých kvůli naléhavým případům utíká.

Parťákem a jeho nejlepším přítelem je Malik, jenž zaškoluje nové pečovatele z řad sociálně vyloučených dospívajících. Do skupiny přichází i Dylan, poněkud tajemný a vzpurný hoch, který se nakonec prokáže jako citlivý osobní asistent. Dostává na starost případ chlapce Valentina trpícího těžkým postižením autistického spektra.

Do téhle situace navíc vstupuje generální inspekce, která vyšetřuje Brunovu organizaci. Přestože funguje několik let, nemá příslušná oprávnění. Bruno se dostává do boje o nic menšího, než je podstata jeho života.

Stále stejný příběh

Kdo viděl Nedotknutelné a užil si je, bude pravděpodobně nadšen. Komu se Nedotknutelní zdáli jako až příliš laskavý a předvídatelný film, pocítí pravděpodobně totéž i u nového snímku.

Režiséři Olivier Nakache a Eric Toledano mají talent pro vykreslení pozadí příběhu a prostředí, ve kterém se jejich hrdinové pohybují. Nelze jim vytknout nepřesnosti v prostředí autistických případů. Dva roky studovali podobnou organizaci ve Francii, a tak se v zobrazované problematice orientují. Tvůrci ale divákovi předkládají jen ty nejtěžší případy autistických pacientů, což lze vnímat jako prvoplánovou metodu, jak diváka dojmout ještě dřív, než dojde na nějaký příběh.

Dějová linka snímku přitom též trpí. Scénář, který napsali sami režiséři, kopíruje princip „success story“. Životem těžce zmítaný hrdina bojuje (pochopitelně s humorem) o dobrou věc, nemá to jednoduché, po cestě napraví i ztracenou duši, aby nakonec dosáhl svého cíle. Takovou anotaci bychom mohli použít i na Nedotknutelné. Nakache a Toledano vypráví stále stejný příběh a to naprosto totožným způsobem. Liší se pouze prostředí našich hrdinů.

Předpokládejme, že výběr dějového pozadí nebyl kalkul, ale upřímná snaha o zobrazení palčivého problému. Pak ale musíme konstatovat, že se nepotkal s úspěchem. Před třemi lety natočený dokumentární film Miroslava Janka Normální autistický film poslouží jako příklad lépe uchopeného tématu. Nezáleží na tom, že Jankův film je dokument, nebo že se věnuje pouze případům Aspergerova syndromu. Režisér se zaměřuje na hrdiny samotné. Nenechal nikoho „normálního“ vyprávět za ně. Dal nahlédnout do jejich životů, do jejich vnímání světa.

A to se tvůrcům Výjimečných zoufale nedaří. Jedním z pokusů, jak docílit zmíněného, jsou scény těžce postiženého Valentina. V tomto případě režiséři zkouší předložit divákovi svět perspektivou Valentina samotného. Výsledkem jsou ale až příliš stylizované záběry z osobní perspektivy chlapce – rozostřený obraz, s nakloněnou kamerou a silným pískáním ve zvuku. Celé to působí jako představa „normálních“, jak autisté vnímají svět. Nehledě na to, že nám předkládají pouze to, co chlapec vidí. O vnitřním prožitku a vnímaní nemůže být řeč.

Výjimeční, režie Olivier Nakache a Eric Toledano, 2019
Zdroj: Bioscop

Příliš mnoho konců

Tvůrci filmu mají (snad) upřímnou snahu tematizovat ve filmu žhavý společenský problém. Celá jejich ambice ale působí spíš vypočítavě. I proto, že vyprávěcí linka je místy drásavě předvídatelná. Příběh trpí i zbytečnou doslovností, jako příklad může posloužit samotný závěr, který má přibližně pět konců. Režiséři se neubránili pokušení uzavřít všechny jednotlivé příběhy. Zbytečně tak zobrazují, jak dopadne každá z postav, přičemž výsledek je u všech stejně smířlivý.

Navzdory evidentní snaze býti filmem se společenským přesahem a apelem, jsou Výjimeční spíše romantickým snímkem. Zajímavé téma si režiséři vzali jako rukojmí, kterým se snaží ospravedlnit jinak předvídatelný film kategorie dojímavé hollywoodské produkce. 

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Kulturní instituce a odbory požadují stejnou částku z rozpočtu, jaká byla loni

Zástupci živého i neživého umění a kulturních odborů požadují stejnou částku z rozpočtu jako v roce 2025. Vyzvou ministryni financí Alenu Schillerovou (ANO) a ministra kultury Otu Klempíře (za Motoristy) k jednání. Po úterním jednání tripartity v kultuře to řekl prezident Unie zaměstnavatelských svazů ČR Jiří Horecký. V letošním státním rozpočtu se pro kulturu počítá s 17,6 miliardy korun. Loni ministerstvo hospodařilo s částkou 21,52 miliardy korun. Oproti loňsku jde o osmnáctiprocentní pokles. Klempíř uvedl, že má přislíbeno zhruba 180 milionů navíc.
před 5 hhodinami

Herec Travolta poprvé režíroval. Adaptaci vlastní knihy uvede v Cannes

Herec John Travolta režíroval svůj první film a debut uvede ve světové premiéře na letošním festivalu v Cannes. Tamní publikum jako jedno z prvních uvidí snímek s názvem Propeller One-Way Night Coach odehrávající se během zlatého věku komerčního letectví.
před 8 hhodinami

Nová alba: Nabroušená Suzi Quatro, přímočará Robyn a kritická Martinezová

Freedom, Sexistential a Hades jsou názvy tří nových alb, za nimiž stojí Suzi Quatro, Robyn a Melanie Martinezová. Dělí je nejen generace a žánr, ale také zcela odlišný hudební přístup.
před 10 hhodinami

Kadrnka točí film o Komenském před exilem, „nehraje“ ho Slovák Mitaš

Režisér Václav Kadrnka dokončuje celovečerní film Panna Sofia o Janu Amosovi Komenském. Sleduje jednu kapitolu ze života tohoto evropského myslitele. V hlavní roli se představí slovenský herec Marián Mitaš.
před 12 hhodinami

VideoMalý princ vyšel před 80 lety. Po Bibli je druhým nejpřekládanějším dílem

Přesně před osmdesáti lety vyšla ve Francii jedna z nejslavnějších knih na světě. Malý princ je po Bibli druhým nejpřekládanějším dílem všech dob, lidé ji čtou ve 450 jazycích. Nové, moderní vydání je teď na pultech francouzských knihkupectví. Mnoho Francouzů možná netuší, že autor knihu nenapsal ve Francii, ale v New Yorku. Vyšla až dva roky po jeho smrti. Má několik filmových podob, před dvěma lety například vzbudila pozornost animovaná verze. K jejímu věhlasu přispěl i dramatický život autora – zahynul tragicky, když jeho letadlo sestřelili za války Němci.
před 16 hhodinami

Sonda do historie. Pařízkova Amadoka uzavírá v Divadle X10 „ukrajinskou trilogii“

Po obrazech rozkladu Sovětského svazu v inscenaci Moskoviáda a líčení hrůz války v inscenaci Na západní frontě klid / Zelené koridory se mezinárodně oceňovaný režisér Dušan David Pařízek vrací na pražskou scénu s třetím ukrajinským příběhem. Tentokrát vycházel z rozsáhlého románu Sofije Andruchovyčové.
6. 4. 2026

Ubylo jízlivosti, říká Viewegh o svých dalších knižních denících

Spisovatel Michal Viewegh v nové knize Převážně báječný rok reflektuje každodenní život i vlastní stárnutí. Vlastní deníkové zápisky knižně vydal už poněkolikáté. „Je to taková literární reality show,“ podotkl v 90' ČT24 při rozhovoru s Marianou Novotnou.
5. 4. 2026

Byl napřed, přesto vzadu. Monografie doceňuje opomíjeného Vojtěcha Preissiga

Životní dráha malíře, grafika, typografa a fotografa Vojtěcha Preissiga si přímo říká o filmové zpracování. Monografie Tomáše Vlčka, nazvaná prostě Vojtěch Preissig, plní víceméně stejnou roli. Ukazuje, jak významnou, a stále opomíjenou osobností Preissig byl. A také, s jakými překážkami musel po celý život bojovat.
5. 4. 2026
Načítání...