Když nemáš ruce, dej tam vůli. Příběh Bezrukého Frantíka vypráví černá komedie

Nohama se naučil psát, kreslit, šít, řezat pilou, psát na stroji i řídit auto. Mimo jiné procestoval svět, učil a úspěšně podnikal. Jmenoval se František Filip, ale známý byl jako Bezruký Frantík. Stejně se jmenuje i inscenace pražského Divadla pod Palmovkou.

Video Události v kultuře
video

Příběh Bezrukého Frantíka na divadle

Příběh Bezrukého Frantíka na divadle

Rozhovor s Igorem Orozovičem a Tomášem Dianiškou o Bezrukém Frantíkovi

Autory černočerné komedie jsou Igor Orozovič a Tomáš Dianiška, který je známý svéráznými autorskými inscenacemi. Diváckým hitem je například hra Pusťte Donnu k maturitě! kombinující oblíbený americký seriál devadesátých let s tehdejšími divokými podnikatelskými časy v Česku. Dianiška se rád po svém inspiruje skutečnými událostmi – třeba pronásledování skautů v padesátých letech zpracoval jako béčkovou zombie grotesku. Hraje se pod názvem Mlčení bobříků.

S prezidentem si potřásl nohou

I nové představení je zpracováním skutečného příběhu. František Filip se bez rukou narodil v roce 1904 v Jamném nad Orlicí. Divadlo sleduje jeho dětství na vesnici, mládí v Jedličkově ústavu, cestu po USA i podnikání v Československu. Na pozadí jeho příběhu proběhnou téměř celé dějiny dvacátého století. 

Frantíkův život poskládali autoři hry z útržků v archivech a z výpovědí pamětníků. „Zajímá nás, jaký měl doopravdy vnitřní život. On sám říkal, že jediný moment, kdy mu chyběly ruce, bylo, když nemohl obejmout svoji milou,“ podotýká Igor Orozovič.

V ostatních situacích si uměl poradit. S americkým prezidentem Hardingem si potřásl pravou nohou. Stejně jako s Henrym Fordem, který mu daroval speciální automobil. A nohou napsal i autobiografickou knihu o muži, jemuž čáp ukousl ruce, jak sám o sobě říkal.

František Filip alias Bezruký Frantík
Zdroj: ČT

Fungovat bez rukou se musel naučit i představitel hlavní role Jakub Albrecht. Pomáhá mu speciální vesta, musel si ale i osvojit spoustu nových dovedností. „Špatný herec, když neví, co s rukama, tak si je dá do kapsy. Tohle teď tedy řešit nemusím. Spíš musím řešit, co si jak podám a naučit se psát nebo malovat nohama,“ upřesnil.

I want so I can

Tvůrci představení nechali dokonce vytvořit i repliku speciální lavice, ve které se Frantík naučil v obecné škole v Jamném nad Orlicí psát. Měl štěstí na učitele a lidi, kteří ho podporovali v tvrdohlavé píli, díky níž se mu povedlo vymanit z osudu chudáka. Pod heslem: I want so I can, které má divadelní Frantík vyšité na trumpovské kšiltovce.

Poslední část života strávil Bezruký Frantík v moravské metropoli, kde se dvakrát oženil a zažil největší podnikatelské úspěchy i popularitu. „Když byl lepší než zdraví lidé, měl větší hospodu a vydělával víc než oni, přišla taková krásná česká vlastnost – závist,“ prozradil Tomáš Dianiška. 

Úspěch se neodpouštěl před sto lety stejně jako dnes. Frantík zemřel devět let po únorovém převratu 1948, po němž mu byla jeho činnost zakázána. „Už jsem nebyl pan podnikatel, ale jenom mrzák,“ prohlásil prý. 

Divadlo pod Palmovkou uvedení hry Bezruký Frantík doprovází v divadelním foyer výstavou děl od tělesně postižených umělců malujících ústy a nohama.