„Nic není tak nebepečné lidstvu jako lidstvo samo.“ Tvrzení Pavla Štingla dokládá jeho dokumentární esej o eugenice, (pa)vědě zušlechťující lidský rod. Do kin vstoupí Eugéniové 3. dubna.
Štingl k tématu lidskosti v dějinné mašinérii tíhl i v předchozích dokumentech - ať už v Ghettu jménem Baluty, archivním i současném pohledu na židovské ghetto v Lodži; v Druhém životě Lidic o proměnách pohledu na lidickou tragédii nebo v dokumentu Šil jsem u Kubiše, výpovědi přímého pamětníka aktérů atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.
Všechny snímky spojuje kamera Miroslava Janka (s výjimkou Druhého života Lidic) a historický kontext druhé světové války. Stejné spojnice vedou i k Eugéniům, v nichž je nejvíce z celkových sedmdesáti šesti minut věnováno nacistickému Německu.
Přesto Štingl téma eugeniky zabírá zeširoka - od dob, kdy právo výběru „nejlepšího“ si vedle přírody začal nárokovat i člověk. Zmiňuje, že nedobrovolné sterilizace mentálně postižených, zločinců a jiných geneticky nežádoucích skupin rozhodně nebyly jen dílem nacistické zlovůle, i když ta se na negativní změně eugeniky z možného „dobrého sluhy“ ve „zlého pána“ podepsala nejvíce.
Navíc myšlenka natočit o eugenice film vzešla před pěti lety z práce historika Michala Šimůnka, která mapovala projekty rasové vědy v odborných centrech protektorátní Univerzity Karlovy. Tedy už ke konci cesty, na níž se snaha o dokonalost proměnila v sérii masových vražd podle vědecké koncepce. Jednou z rovin Štinglova dokumentu je právě propojení moci a vědy jako legálního způsobu zneužít cokoli.
Eugéniové jsou více než dokumentem esejí, v níž slova a forma jsou na roveň tématu. Ne výklad mluvících hlav o eugenice, ale spíš koláž (nikoli nahodilá), která obrazem i textem zasahuje stejně jako obsahem. Snímek propojuje archivní záběry (některé jsou publikovány poprvé) s animací (na výtvarné stránce se podíleli Jaroslav Róna, Šárka Ziková, Xenie Hoffmeisterová a Jan Míka) a s ne úplně tradičním komentářem. Pro dokument upravil spisovatel Patrik Ouředník texty ze své knihy Europeana.
Střih vedle sebe staví z pohledu eugeniky „vhodné“ a „nevhodné“ archivní materiály. Přitom do dobových filmů drze vnikají animace (prostoupené symboly, za všechny stačí zmínit „leitmotiv“ vejce), do určité míry s nimi manipulují (v případě nacistických propagandistických záběrů vlastně manipulují s už zmanipulovaným), stejně tak Ouředníkovy texty mají daleko k věcnému komentáři. Oboje předkládanou skutečnost podtrhuje i zesměšňuje.
V Europeaně Ouředník „převypravuje“ dějiny 20. století s nadhledem, (černým) humorem a často sžíravou ironií. I Eugéniové vrší vedle sebe „vážná“ sdělení a „zábavné“ historky, mnohdy úplné banality a bizarnosti, které ale v tomto sousedství jen zintenzivňují absurdnost a hrůznost viděného.
Nejefektivnějším prostředkem k úzkostnému vyznění dokumentu je právě ono propojení naprosto odlišných, ne-li protikladných, složek („vhodných“ a „nevhodných“, chcete-li) - a zdůrazňuje tak, že i v eugenice se propojily dva protipóly: věda pro dobro lidstva se stala vědou pro zničení člověka. Podle Pavla Štingla nás ohrožuje právě tato ambivalentnost. „Je pro mne velikým poznáním, že dobro a zlo v jistých směrech splývá,“ říká. „Každý z nás je schopen veliké duchovní obnovy, v každém z nás dříme zárodek sebezničení.“
Eugéniové (kteří vznikli v koprodukci České televize) zřejmě nebudou trhat v kinech návštěvnické rekordy. Diváci vnímaví a otevření diskusím by na ně ale měli zajít - promítají se od 3. dubna.
