Marta Jandová vydala na podzim své první sólové album. A až na jednu píseň je i výhradní autorkou a textařkou celého repertoáru. Desku nazvala Barvy a posluchačům se na ní představuje v poprockové poloze, která je, jak sama zpěvačka říká, jejímu srdci nejblíže. Novinku představila v rozhovoru pro Události v kultuře.
Marta Jandová hraje v českých Barvách. Plnit si sny je důležité, říká o prvním sólovém autorském albu
Rozhovor s Martou Jandovou (zdroj: ČT24)
Vaše hudební kariéra je spojená především s německou kapelou Die Happy. Jaké to je, vydat se po pětadvaceti letech na sólovou dráhu?
Trvalo mi to. O sólové dráze jsem přemýšlela už tak před patnácti lety a kluci z mojí kapely říkali: To je úplně jasný, každý zpěvák, každá zpěvačka to prostě chtějí. Ale já jsem sólové věci nechtěla dělat, abych se od nich trhla, jen jsem chtěla vyzkoušet věci, které mi v kapele nepovolili. Mám třeba ráda někdy trošku ulítlé tóny nebo akordy za sebou. A i když jsou všechny písničky v češtině, tak si kluci z kapely desku stejně poslechli a pochválili mi ji.
České texty nejen zpíváte, ale sama jste i jejich autorkou. Ukázalo se zpívání a skládání v rodném jazyce snazší, nebo naopak záludnější?
Pětadvacet let jsem textovala jen v angličtině, kromě jedné písničky v němčině. Češtiny jsem se hrozně bála, ale najednou mi v porovnání s angličtinou přišla jednodušší, když chce člověk vyjádřit city, protože je to přece jen moje mateřština. A také jsem si řekla, že chci písničky napsat podle textů, a ne obráceně, jak tomu bylo doposud s kapelou, tedy dosazovat texty do hudby.
Barvy jsou autorské album. Co všechno z vašeho života jste chtěla do sólové desky otisknout?
Začnu psát, když mě někdo naštve, nebo naopak se mi stane něco hrozně krásného. Napadne mě věta, hned si ji dám do hudby, nazpívám do mobilu, a buď to ve mně pak proudí dál, nebo ne. Takže nějaký koncept jsem dopředu neměla, ale album je ze mě, protože je o tom, co cítím. Kromě písničky Školíš mě. Tu mi jako první napsal Marek Ztracený před rokem a půl, když jsem si ještě myslela, že písničku v češtině nenapíšu.
Dokážete říct, jaký pocit by posluchač z vaší desky mohl mít?
Myslím, že kromě písničky Strach by mohl mít dobrou náladu. Protože na albu jsou skladby o lásce, jedna pro mého manžela, úplně nejvíc zamilovaná, i takové motivační písničky, tedy o čem přemýšlím, že má v životě cenu. Například čím jsem starší, tím spíš si uvědomuju, že sice je hezké mít peníze, aby si člověk pokryl své věci, ale co už je nad rámec, ho spíš znervózňuje. Proto třeba nemám našetřeno, protože si pořád plním sny. A je velmi důležité si plnit sny. Mým největším je cestovat s rodinou. Proto hned první písnička se jmenuje Cesta kolem světa.