Fantastická zvířata otevírají druhou kapitolu vyprávění o kouzelnickém světě Harryho Pottera v éře, kdy byl nejobávanějším černokněžníkem Gellert Grindelwald. Lehčí nota, se kterou si pohrával první díl, stejně jako budování nového hrdiny v podobě Mloka Scamandera ustupuje v druhém filmu stranou většímu plánu, v němž hraje prim temnota, prohřešky minulosti a vyhlídky na horší časy.
Když J. K. Rowlingová napsala mimo jiné všechny knížky o Harrym Potterovi a David Yates už natočil pět filmů z tohoto kouzelnického světa, dalo by se čekat, že znají magickou formuli, která otevírá bránu strhujícího čarovného příběhu. Ovšem Grindelwaldovy zločiny vypadají přinejlepším jako zfilmovaná raná verze scénáře. Na jednu stranu je dílo bohaté na nápady, detaily a fanouškovská pomrknutí, ale spolu s tím se stává i nepřehledným bludištěm, které splétá různé zápletky a touží odvyprávět až příliš mnoho.
Grindelwaldovy zločiny pomíjí nezbytnost jednoho stěžejního vypravěčského oblouku. Je z nich cítit absence nezávislého dramaturga, který by Rowlingové scénář seškrtal a usměrnil ji v tom, co chce říct. Nelze jí vytknout, že by byl druhý díl výplňový nebo zbytečný, jako se to stává mnoha jiným velkofilmům. Avšak odhalení, přiznání či zrady vrší rychlostí, která se nedá stíhat a navíc nedovoluje prostý požitek z pobytu v kouzelné říši. Nové cestující tenhle rychlík rozhodně nenabírá.
Snímek se mimo to dopouští i nepříjemných neduhů nekonečných filmových sérií. Spoustu věcí naznačuje, sem tam vytáhne vzpomínky z minulosti a zásadně spoléhá na příští díly, k nimž směřuje závěrečný cliffhanger, na němž nechá diváka bezmocně viset minimálně další dva roky (to však bude třetí díl, a budeme tedy v polovině plánované série).
Hrdinové v úzkých
Otázka je, jestli bude o co stát. Přesun pozornosti k většímu plánu totiž odskákaly charaktery Mloka Scamandera, Jacoba Kowalského a sester Goldsteinových, tedy čtyř hrdinů, kteří představují emocionální jádro prvních Fantastických zvířat, v nichž vytvořili nečekanou skupinu vrženou do zábavného dobrodružství.
Autorka sama si však na sebe připravila past, když na Mlokovi vystavěla první film, i když bylo zřejmé, že v konfliktu bývalých přátel Brumbála a Grindelwalda bude muset zákonitě hrát druhé housle. Mlok totiž není ani mocný, ani není vyvolený jako Harry Potter. Je jenom nedostudovaným fanouškem kouzelnické fauny, ale jeho empatie a dobrosrdečnost byly osvěžujícím prvkem v hrdinském kánonu.
Fakt, že film ústřední čtveřici poněkud ztrácí ze zřetele a jejich pracně vybudované vztahy téměř pohřbívá, je dán i tím, že Rowlingová do příběhu vhání spoustu nových postav. Pardon, někdy staronových, jako bradavického mentora Albuse Brumbála v mladé podobě. Jeho význam nejspíš bude ještě růst. I díky hereckému představiteli Judeovi Lawovi má dost silné charisma, aby k sobě stahoval zájem. Nicméně právě za jeho přítomnosti se z Mloka stává spíš pasivní loutka, která tahá z kufru magické potvory podle aktuální potřeby, ale příležitost zazářit nebo se vyvinout nedostává.
Zlo zase řádí
Reflektory se místo Mloka spíš obrací na padoušskou jedničku Grindelwalda, kterého Johnny Depp hraje se sympatickou zdrženlivostí. Grindelwald si ukradl název dílu a také se dočkal možná nejlepší scény filmu – útěku z vězení, který otevírá druhá Fantastická zvířata.
Přesto se snímku nedaří to, co třeba letošnímu konkurentovi na poli blockbusterů Avengers: Infinity War – vystavět antagonistu, který převyšuje obvyklé představitele zla usilující o dominanci nad světem, případně jeho likvidaci. Možná proto závěrečná konfrontace dobra a zla nepůsobí tak zlověstně. Pořád je jenom druhým Voldemortem. Což je paradoxní, protože čistě chronologicky Grindelwald páchal zvěrstva ještě předtím, než se slavná Potterova nemesis vůbec narodila.
S Grindelwaldovými zločiny tak série Fantastická zvířata zamířila na nebezpečnou cestu. S prvními Fantastickými zvířaty se zdálo, že Rowlingová pochopila rozdíl mezi filmem a knihou a série se zbaví okovů knižní předlohy, která se po osekání potýká se zkratkovitostí. Teď se ale ze ságy vytrácí hravost, rozrůstá se těžkopádnost a rozhodně nelze čekat, že by temnota z kouzelnického světa ustupovala.
