Podle kritiků Nohavica nahrává Putinovi. Podívejte se raději na film, odpovídá muzikant

Nahrávám video

Písničkář Jaromír Nohavica převzal v neděli odpoledne v Kremlu Puškinovu medaili, jejíž laureáty osobně vybírá ruský prezident Vladimir Putin. Hudebník, který se desítky let zabývá ruskou kulturou, je na ocenění hrdý. Kritici však upozorňují na to, že převzetí ceny má i svou politickou váhu, zejména v době, kdy jsou vztahy mezi Ruskem a západními zeměmi napjaté kvůli sankcím nebo otravě agenta Sergeje Skripala. Pro pořad 168 hodin natáčel reportér Jan Novák.

Podle vyjádření Kremlu byl český muzikant oceněn za zásluhy o upevnění přátelství a spolupráce mezi národy a sbližování a vzájemné obohacování národních kultur. Po exprezidentu Václavu Klausovi a předsedovi Česko-ruské společnosti Jiřím Klapkovi je Jaromír Nohavica třetím českým laureátem Puškinovy medaile.

Hudební kritici, které oslovila Česká televize, upozorňují na to, že cena pro Nohavicu má kromě kulturního i politický rozměr. „Oni chtějí ocenit někoho populárního, někoho, kdo je známý, aby mohli říct: podívejte se, my tam máme ‚svého‘ člověka. Protože když někoho oceníte, tak to je oboustranné. Tím vás k sobě vážu, když vám dám nějakou cenu. Jsme spolu vlastně jedna parta,“ říká překladatel a publicista Josef Rauvolf.

„Nohavica je takový. Má vedle sebe písně o lásce, osudu, skutečných emocích. A pak má písně, které rozdělují společnost, jsou v nějakém způsobu nepřátelské. Právě tenhle koktejl lidového, populistického a politického je něco, co Nohavicu pro tu moc činí velmi atraktivním. A jak vidíme, on tu pozici neodmítá,“ doplňuje publicista Pavel Klusák.

Podívejte se raději na film Jarek v Moskvě, reaguje muzikant

Písničkář Jaromír Nohavica si kritiku nepřipouští, Puškinova medaile pro něj naopak znamená poctu. Rozhovor pro pořad 168 hodin sice odmítl, před odletem do Moskvy ale zaslal dva stručné e-maily. „Chcete-li mne citovat, pak uveďte: Ceny si velmi vážím a do Moskvy se těším,“ napsal.

Na otázku ohledně kritiky pak odpověděl: „Existuje skvělý dokument Jarek v Moskvě. Ten by se v programu ČT po mém ocenění vyjímal líp než nějaké kecy.“ Hudební dokument o moskevských koncertech a toulkách Jaromíra Nohavici po stopách jeho učitelů, Bulata Okudžavy a Vladimíra Vysockého, v roce 2013 natočil režisér a hudebník Jiří Vondrák.

Nahrávám video

„Máma by byla potěšena, že jsem se dostal až do Moskvy. To člověka dojímá nejvíc, když je máma pyšná na svého syna. Ale nevěřila by tomu. Ona by to tak trošku zbrzdila ten velký svět. Jak tady nikdy nebyla, tak by řekla: prosím tě, hlavně si vezmi šál, v Rusku je zima,“ vypráví ve filmu Nohavica během procházek po moskevských ulicích.

Režisér Jiří Vondrák na natáčení vzpomíná takto: „Když jsme odjížděli z Moskvy z natáčení, tak jsme se bavili o tom, že on je velká hvězda v Polsku. A on říkal: víš co, to, abych se chytl v Polsku, trvalo deset let. A nemám dalších deset let na to, abych dobyl Rusko. A já jsem si jednu dobu myslel, tak mi to prolétlo palicí, jestli to nebere jako kšeft: hele, Putine, já ti tady předám svoje publikum a ty mi za to otevřeš ruský trh.“

I proto se Vondrák písničkáře ptal, zda si cenu převezme. „Přišla řeč na to, co dostane za cenu. Že to je Puškinova cena, že to je za sbližování kultur, sbližování národů, to je všechno v pořádku. Ale uvědomuješ si, kdo ti dává tu cenu? A že to je člověk, který má na rukou krev? Jak může cenu Puškina dávat příslušník KGB? Vždyť to je absurdní. A on říká: Jiříku, tak to není. Já to vidím naprosto jinak. Já jsem na tu cenu pyšný, já se těším, až půjdu pro tu cenu po Kremlu a dostanu ji od Vladimira Putina.“

Puškinova medaile jako součást ruské zahraniční politiky

Novinářka Alexandra Alvarová, která napsala knihu o fungování ruské propagandy, také upozorňuje na politický rozměr ocenění. „Puškinova medaile je cena, kterou ruská federace dlouhodobě používá jako zviditelnění, jako formu mezinárodních public relations, vztahů s veřejností, jako nástroj prosazování své zahraniční politiky a hlavně jako součást hybridní války a propagandy,“ tvrdí.

Ocenění pro Jaromíra Nohavicu ji nepřekvapilo. „Byla to chytrá volba, protože teď si Češi, kteří Nohavicu milují, můžou říct: vidíte, tak to s tím Ruskem není tak špatné, oni nám v podstatě rozumějí, Putin nám rozumí, vždyť má rád našeho muzikanta, vždyť to sbližování obou států není zas tak špatná věc,“ pokračuje Alvarová.

Kritik Jan Rejžek si při kritice hudebníkovy role nebere servítky: „On slouží řečeno leninským termínem jako užitečný idiot.“ A hudební publicista Ondřej Bezr k tomu dodává: „Všechny věci z jeho osobní historie, které nechci opakovat, o kterých víme, i tuhle cenu si Jaromír Nohavica musí vypořádat sám se svým svědomím.“

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

VideoAbych psal, musím být rozzlobený, říká punker Wattie Buchan

Skotští punkeři The Exploited vydali poslední album před více než dvaceti lety. „Důvodů je mnoho. Prošel jsem si depresí. Abych mohl psát punkovou hudbu, musím být rozzlobený. Přitom jsem už dlouho šťastný,“ vysvětlil frontman kapely Wattie Buchan. Rozhovor České televizi poskytl při vystoupení na festivalu Mighty Sounds v Táboře.
před 5 hhodinami

VideoOdbourává stres a uklidňuje. Projekt chce ke čtení přitáhnout více Čechů

Čtení považuje za prospěšné přes 80 procent populace, zároveň však téměř třetina dospělých nezvládne ani jeden titul za rok. V průzkumu to zjistila iniciativa Čteme za nároďák. Její strůjci chtějí k literatuře – kvůli jejím přínosům – přivést víc lidí. I krátká chvíle s knihou podle nich odbourává stres a stimuluje pozornost. Vědci si všimli, že děti chtějí číst o svých konkrétních zálibách, při výběru knihy je proto důležité zjistit, co je vlastně baví. Děti-čtenáři pak bývají podle výzkumů v budoucnu úspěšnější i spokojenější. Benefity pokračují v dospělosti, četba podporuje empatii, uklidňuje a zlepšuje koncentraci. Odborníci doporučují začít třeba stránkou denně, dospělí si mohou zdravý návyk vybudovat právě během čtení se svými dětmi.
před 8 hhodinami

Varšavská výstava představuje surrealismus jako politickou zbraň proti fašismu

Nová výstava ve Varšavském muzeu moderního umění představuje surrealismus nikoli jako snovou fantazii, ale jako politicky angažované hnutí, které vzniklo v přímém protikladu k fašismu, nacionalismu a kolonialismu. Výstava potrvá od 26. června do 10. ledna 2027.
včera v 10:02

Janssonová zůstala především autorkou mumínků

Od úmrtí finské spisovatelky a kreslířky Tove Janssonové uplynulo 27. června čtvrtstoletí, její dílo však stále žije a s velkou určitostí i bude žít – v příbězích o mumíncích totiž přivedla na svět postavy, jež od svého zrodu nepřestávají oslovovat stále nové generace čtenářů.
27. 6. 2026

O Vánocích se na ČT vrátí David Švehlík jako Krakonoš

Divácky úspěšná pohádka Krakonošovo tajemství bude mít o letošních Vánocích pokračování. Coby vládce hor se opět vrátí David Švehlík. Nový příběh s názvem Krakonoš a básník se v těchto dnech natáčí ve studiích na Kavčích horách i v blízkosti Krkonoš. Režie se i tentokrát ujal Peter Bebjak.
26. 6. 2026

VideoV nové opeře bojuje o přežití lidstva i Horst Fuchs

Největší ostravský park a také tenisové kurty se staly místem pro premiéru nové opery. Dystopické sci-fi dílo Bílá smrt napsal slovenský hudební skladatel Miroslav Tóth a poprvé ho uvedl na festivalu Dny nové opery Ostrava. Odehrává se v době, kdy lidstvo bojuje o přežití poté, co se Země vychýlila ze své osy. V současném operním kusu vystupuje mimo jiné pomyslný král teleshoppingu Horst Fuchs.
26. 6. 2026

Betonová zeď se mění v galerii street artu pod širým nebem

V ulici Vlastina v Praze aktuálně vzniká umělecké dílo s názvem Mural Ruzyně, které promění více než 700 metrů dlouhou betonovou stěnu patřící ministerstvu obrany v galerii současného street artu pod širým nebem. Projekt, na kterém se podílejí tři desítky streetartových umělců z Česka i zahraničí v rámci festivalu Urban Pictus, bude vznikat do 30. června. Výsledné dílo o rozloze přibližně 1800 metrů čtverečních propojí téma „Krása města v pohybu“.
25. 6. 2026

Zpívala a navíc bez hidžábu. 74 ran bičem připomnělo tlak na Íránky

Jsem dívka, která chce zpívat pro zemi a lidi, které miluji, napsala pod video se svým koncertem íránská zpěvačka Parastu Ahmadíová. Soud této hudebnici i osmi členům kapely a produkčního týmu uložil trest sedmdesáti čtyř ran bičem. Za to, že vůbec zpívala veřejně – a navíc bez hidžábu. Kritici islámské republiky i některá média vnímají rozsudek jako doklad sílícího tlaku íránských úřadů proti ženám a svobodě uměleckého projevu.
24. 6. 2026

Evropský pohled