Návrat Agnieszky Hollandové aneb Chuť sníst její mozek

Praha - Pokud bychom měli vybrat osobnost českého filmu za minulý rok, stala by se jí zřejmě polská režisérka Agnieszka Hollandová, autorka dramatu Hořící keř. Její snímek ovládl nominace na Ceny české filmové kritiky i na České lvy. Drama o tom, jak Češi přijali alarmující čin Jana Palacha, mělo být i českým adeptem na Oscara, bohužel však (coby původně televizní série) nesplnil přísná pravidla Akademie. Nyní vstoupil do kin dokument o jeho autorce Návrat Agnieszky H., který popisuje nejen hluboký vztah, který k Česku chová.

Varšavská rodačka totiž zahájila svou veleúspěšnou profesní dráhu studiem režie na pražské FAMU. Když se v roce 2012 do Čech vrátila, aby natočila Hořící keř, svolila k natočení dokumentu, ve kterém na svůj pobyt v Česku vzpomíná. Nejsou to jenom studia, co ji zajímá. Jak sama zdůrazňuje, v Praze učinila určující zkušenost nejen s uměním, ale také s láskou, politikou a morálkou.

Dva měsíce v Ruzyni

Na filmovou akademii nastoupila v roce 1966 a v české metropoli zažila pražské jaro, srpen 1968, upálení Jana Palacha i nástup normalizace. Poměry, proti nimž Palach bojoval, tudíž zná z přímé zkušenosti: protestovala proti Sovětům, podílela se na studentském hnutí, na FAMU byla členkou stávkového výboru. Roku 1971 byla dokonce kvůli výrobě letáku o svobodě zatčena a nakonec strávila ve vazbě v Ruzyni téměř dva měsíce.

Také do své ruzyňské cely se Hollandová nyní vrací. Spolu s přáteli a tehdejšími spolužáky navštěvuje učebny FAMU nebo koleje, kdy bydlela (i mužské, kam se tajně plížila). V Praze se Hollandová seznámila také se svým manželem, v Polsku působícím slovenským režisérem Lacem Adamikem. Svědectví dnes již bývalého manžela, maminky, která mladou Agnieszku do Prahy poslala, a dalších nás přesvědčují o tom, jak budoucí režisérka světového formátu vynikala již za studentských let.

Snímek však není sentimentální vyprávěnkou, jakou by se snadno mohl stát, ale překvapivě svižným a vtipným portrétem neobvyklé ženy v neobvyklé době. Zásluhu na tom má zaprvé sama Hollandová, která, ačkoliv se nebojí patosu, jak dokázala i v Hořícím keři, o své minulosti mluví s nadhledem a ironií. Druhou silnou stránkou filmu je pozoruhodná režie Krystyny Krauzeové. (Kameru držel Jacek Petrycki, dlouholetý kolega Hollandové a jeden z nejdůležitějších kameramanů polského kina morálního neklidu.)

Podívejte se na upoutávku:

Krauzeová, taktéž Polka a studentka FAMU, natočila mimo jiné snímek Náš Vašek - síla bezmocných o bývalém prezidentovi Václavu Havlovi. V Návratu Agnieszky H. přirozeně spájí vzpomínky, momenty z natáčení i scény z Hořícího keře a archivní záběry, aby diváka skrze osudy Hollandové zároveň provedla klíčovými událostmi českých dějin. Jedno oživuje druhé, historická fakta i prožitky osobního života se osvětlují navzájem.

  • Polka, Pražačka i světoobčanka Hollandová se smyslem pro polský patos i český humor nasvěcuje naše dějiny z trochu jiného úhlu, než jsme zvyklí. Kromě pojítka s vlastní historií se stává i mostem mezi Českem a Polskem, což v prvním plánu dosvědčuje bezstrarostné střídání češtiny a polštiny.

Po studiích v Praze se Hollandová vrátila do Polska, kde pracovala s Krzysztofem Zanussim nebo Andrzejem Wajdou. Na začátku 80. let emigrovala do Francie, nyní žije napůl v Bretani a ve Spojených státech. Jako režisérka je podepsána pod více než třemi desítkami snímků. Filmy Bittere Ernte (1985) a V temnotě (2011) byly nominovány na Oscara, další nominaci obdržel její scénář k dramatu Evropa, Evropa (1990), jež získalo Zlatý glóbus. Pravidelně natáčí pro HBO, podílela se na natáčení ceněných seriálů The Wire - Špína Baltimoru nebo Treme. V současnosti točí minisérii podle knihy Rosemary má děťátko.

Nebojte se!

Pražský návrat Agnieszky H. je intenzivním setkáním s výjimečnou osobností i umělkyní, o které, jak zazní v úvodu filmu, jeden přítel říkal, že má chuť „sníst její mozek“. Snímek Krystyny Krauzeové dává pochopit proč. Na konci dokumentu Hollandová radí nejen začínajícím filmařům, jak v životě uspět. Jako by reagovala na slova jiného slavného Poláka, když říká: Nebojím se ničeho!

Film Návrat Agnieszky H. koprodukovala Česká televize.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Kdo film neviděl, ať nehlasuje. Nová pravidla Oscarů překvapila

Hlasující v cenách Oscar musí vidět všechny nominované filmy, než rozhodnou o vítězi. Umělá inteligence nevadí. A kaskadéři a castingoví režiséři se dočkají vlastní sošky. Americká Akademie filmového umění a věd oznámila novinky pro příští ročníky cen. Neobešlo se to bez reakcí.
před 8 hhodinami

Knihou roku 2024 je román Letnice pozdního debutanta Hlauča

Ceny Magnesia Litera vyzdvihly z více než třicítky nominovaných titulů ty nejlepší, které vyšly v Česku minulý rok. Knihou roku 2024 je román Letnice, jímž na prahu šedesátky prozaicky debutoval Miroslav Hlaučo.
24. 4. 2025Aktualizováno24. 4. 2025

Elity převzaly moc v každém režimu a teď i Audioknihu roku

Audioknihou roku 2024 se stalo dokumentární drama Elity. Adaptace původní divadelní hry Jiřího Havelky v režii Bely Schenkové s početným hereckým souborem v čele s Jiřím Vyorálkem sleduje příběh společenských elit minulého režimu, kterým díky jejich šikovnosti zůstal stále ekonomický a politický vliv. Interpretkou roku je Jitka Ježková za načtení románu Dům v Matoušově ulici, nejlepším interpretem se stal Jan Vlasák díky knize Dr. Alz. Ocenění udělila Asociace vydavatelů audioknih v celkem jedenácti kategoriích.
24. 4. 2025Aktualizováno24. 4. 2025

Lékárník z Horažďovic sloužil v Mexiku. Obrazy z jeho sbírek teď vystavují v Londýně

Aktuální výstava v britské Národní galerii propojuje Mexiko s Horažďovicemi. Ze západočeského města totiž pocházel lékárník František Kaska, který v devatenáctém století udělal kariéru v Mexiku, kde se spřátelil s malířem Josém Maríou Velascem. Obrazy výtvarníka, považovaného Mexičany za národní poklad, se z Kaskových sbírek dostaly přes české Národní muzeum až do londýnské výstavní síně.
23. 4. 2025

Naše deska je stejně monstrózní jako Caligula, říkají Deaf Heart

Tuzemská indie rocková skupina Deaf Heart vydala nové album. Nazvala ho Caligula. „V přeneseném smyslu to znamená divokost, hédonismus, ironii, je to brutální věc,“ vysvětlují muzikanti, proč si vypůjčili jméno římského císaře proslulého tyranií. O nové desce s nimi mluvil Petr Adámek. „Je také monstrózní,“ dodávají.
22. 4. 2025

Trabanty nahradila žába. Žlutý obojživelník se vypravil do Mongolska

Cestovatel Dan Přibáň vyměnil žluté trabanty za obojživelné vozidlo stejné barvy. S ním a s česko-slovenskou partou dobrodruhů vyrazil do Ulánbátaru – a od 24. dubna se vydá i do kin. Cestopisný film Žlutou žábou do země modrého nebe dokumentuje téměř osmnáct tisíc kilometrů mezi Prahou a hlavním městem Mongolska. Vznikl v koprodukci České televize.
22. 4. 2025

Hřebejk a Formanová řeší v komedii Na tělo krizi středního věku

Jan Hřebejk natáčí nový seriál podle knižní předlohy a scénáře Martiny Formanové. Ironická vztahová komedie Na tělo o krizi středního věku, dospívajících dětech a třídním srazu po třiceti letech zamíří na obrazovky jako hlavní titul jarní sezony 2026. V obsazení se vedle Ivy Janžurové či Zuzany Bydžovské objeví také Hřebejkovi režisérští kolegové.
21. 4. 2025

Čtení provází fantazie i nešvary, ukazují v Brně divadlo a výstava

Knihy se staly tématem hned dvou kulturních novinek z Brna. Jak inscenace pro děti Berta mezi řádky v divadle Polárka, tak výstava Člověk čtoucí v Památníku písemnictví se snaží návštěvníkům ukázat, jak je literatura v lidském životě důležitá. A také prozrazuje, že některé čtenářské nešvary se nemění ani po stoletích.
17. 4. 2025
Načítání...