Národní muzeum představilo podobu plánovaných expozic v historické a nové budově i ve spojovací chodbě, která je nově propojí. Muzeum prochází generální rekonstrukcí, zpřístupněno bude veřejnosti 28. října, nejprve ale jen zčásti. První stálé výstavy se otevřou v listopadu příštího roku. Celkem vznikne osm tematických okruhů na dvanácti tisících čtverečních metrech, další čtyři tisíce čtverečních metrů budou pak návštěvníkům sloužit k odpočinku a dalším akcím.
„Muzeum je v podstatě jenom budova, až expozice jí vdechnou nový život,“ upozorňuje ředitel Národního muzea Michal Lukeš. Z původní podoby zůstala prý v podstatě na svém místě pouze kostra plejtváka.
„Expozice budou moderní, úplně jiné a hlavně komplexní, budou se věnovat celým dějinám, veškeré přírodě. Bude tam i speciální dětské muzeum a asi čtyři tisíce metrů společenských ploch pro kavárnu či odpočinková místa. Takže budova sama o sobě prošla změnami, ale tou podstatnou novinkou je uživatelská příjemnost,“ shrnul Lukeš.
Nové expozice Národního muzea
- Příroda: tématem je Svět nerostů a Česká okna do pravěku.
- Zázraky evoluce: zcela nová zoologická expozice o bezobratlých, rybách, ptácích i savcích.
- 20. století: expozice představí nejen významné události a osobnosti, ale také osudy obyčejných lidí od počátku první republiky po 21. století.
- Dětské muzeum: volnočasový prostor kombinující metodu interakce s autentickými sbírkovými předměty; témata: Prvohorní moře, Lovci mamutů, Středověk a Objevování tajemství přírody.
- Spojovací chodba: multimediální prostor s vizuálním a zvukovým působením na návštěvníka; témata: Dějiny mezi léty 1918 až 2018 v prostoru Václavského náměstí a Architektonický vývoj prostoru Václavského náměstí od konce devatenáctého do konce jednadvacátého století.
- Dějiny: vývoj českých zemí od 9. století do první světové války.
- Lidé: celek propojující témata antropologie a archeologie.
- Klenotnice a mincovní kabinet: prezentace řemeslné práce z drahých kamenů a vzácných kovů a numismatická expozice, která představí platidla od pravěku až do současnosti.
Celkově bude vystaveno zhruba 80 tisíc sbírkových předmětů, což je o celou třetinu více, než tomu bylo před uzavřením historické budovy a její následnou rekonstrukcí. Mezi nimi i předměty, které nebyly vystaveny nikdy nebo jen při výjimečných příležitostech.
Burianosaurus a náhrdelník
K exponátům, jež se zatím skrývaly před veřejností v depozitářích, patří například stehenní kost Burianosauruse. Pozůstatek dvoumetrového býložravce ležel ve sbírkách Národního muzea více než deset let. „Poprvé v historii se ukáže návštěvníkům. Uvažujeme, že bychom udělali co nejrealističtější model toho, jak asi mohl tento dinosaurus vypadat,“ nastiňuje ředitel Přírodovědeckého muzea Ivo Macek.
Dinosauří kost bude od příštího roku součástí expozice Česká okna do pravěku, která představí paleontologické nálezy pouze z českého území. Zájemci ji najdou v pravém křídle historické budovy.
Některé z vystavených exponátů kvůli velké citlivosti či hodnotě budou chránit speciální vitríny. Zvláštní opatření se budou týkat především klenotnice. Umístěn zde bude třeba náhrdelník Naděždy Kramářové, manželky prvního československého předsedy vlády. „Zdobí ho 148 diamantů, což z něj činí nejvzácnější diamantový šperk v Čechách,“ upozorňuje kurátorka Lucie Kodišová.
K dalším zajímavostem patří třeba pero, jímž byla podepsána kapitulace německých vojsk v Praze v roce 1945, horoskop Albrechta z Valdštejna nebo dvoumetrový model kudlanky nábožné.
Spojovací chodba, jež v podobě tunelu umožní projít mezi historickou a novou budovou, bude sloužit jako multimediální prostor. Návštěvníci tak budou procházet historickými záběry z Václavského náměstí. Novinkou je i zpřístupnění kupole na střeše pantheonu, která se proměnila ve vyhlídkovou terasu.
- V říjnu letošního roku bude částečně otevřena Historická budova Národního muzea a Panteon.
- Na jaře roku 2019 se počítá s celkovou kolaudací Historické budovy.
- Od listopadu roku 2019 budou mít příchozí možnost navštívit v Historické budově Národního muzea expoziční celky Příroda a Zázraky evoluce.
- Od listopadu 2019 budou v Nové budově také ke zhlédnutí další dvě témata, a sice Dějiny 20. století a Dětské muzeum.
- Samostatným expozičním celkem je Spojovací chodba, která bude též zpřístupněna od roku 2019.
- Od června 2020 budou mít návštěvníci možnost vstoupit i do dalších stálých expozic, jako jsou Dějiny, Lidé: člověk, společnost a kultura v minulosti nebo Klenotnice a mincovní kabinet.
Rozhovor s Michalem Lukešem: Všechno začíná a končí u peněz
Proces rekonstrukce historické budovy začal už v roce 2011. Bude mít po dokončení budova takovou podobu, jak jste si představoval?
Myslím, že proces začal dokonce ještě dřív, už když jsem nastupoval do funkce ředitele v roce 2002, sháněli jsme peníze a vůbec rekonstrukci protlačovali. Rozhodlo se o ní v roce 2006, poté se dlouho projektovalo, připravovalo a v roce 2011 jsme zavřeli historickou budovu, protože už byla v takovém stavu, že nemohla být otevřená pro návštěvníky. Pak se to trošku zadrhlo na dlouhém tendrování a bitvě stavebních firem o tom, která bude zakázku dělat. Vlastní stavbu jsme začali v roce 2015.
A doufám, že to bude tak, jak jsme si představovali. Vlastně rekonstrukce má dvě takové části. První je budovu generálně opravit, což už tak je, a vbudovat do ní nové prvky. A pak následuje druhá etapa, na které teď pracujeme, tedy vlastní expozice. Zatím z toho mám radost. Vždycky když jdu, tak si budovu jako pohladím a říkám jí: Už se konečně po sto dvaceti letech dočkáš nového kabátu.
Co za manažerskou zkušenost si z tak významné rekonstrukce odnášíte?
Nejproblematičtější pro nás byly ty formální, právní věci. Ne že bychom nedodržovali zákon, ale při tendrování mi někdy připadalo, že uniká podstata věci, že nejde o to, kdo je nejlevnější, nejlepší, ale firmy, aby zakázku získaly, hrály různé formální hry, které končily v Brně na Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.
Jednání s protřelými stavebními firmami bylo tedy náročné?
Náročné jak během tendrování, tak během stavby. Není to jen o tom, že něco postavím v nějakém čase za nějaké peníze. Musí se pečlivě hlídat kvalita, dávat pozor, aby nám firmy vše odevzdaly v ceně, jakou slíbily. Všechno končí a začíná v tomhle byznysu u peněz. Firma to nedělá proto, že je to její koníček, ale chce na tom samozřejmě něco vydělat. Jenže tendrovali jsme zakázku v roce 2014, pokud si dobře pamatuji, a vytendrovali ji i na tehdejší dobu za celkem nízkou cenu. A teď se musí vypořádat s tím, že by to za tu cenu také měli dostavět.
Myslíte, že se jim to podaří? Jaká je konečná suma?
Konečnou sumu ještě nemáme. Teď jsou vícepráce zhruba dvanáct procent, ale to u tak velké stavby považuji za celkem málo, není to proto, že bychom jim ustupovali, ale ta stavba je velice náročná. Památkáři měli další nároky, řešil se nález azbestu, archeologické nálezy – s tím vším se nějakým způsobem vypořádáváme.
(…) Budeme to účtovat až k 30. červnu příštího roku. (…) Nemyslím si, že to bude až tak hrozivé. Oproti původním odhadům, kdy jsme tipovali, že to bude stát zhruba tři miliardy korun, se celá rekonstrukce pod dvě miliardy bezpochyby zvládne.
Velryba všechno zastíní
Co je podle vás jasným symbolem Národního muzea? Například takovým, jakým je Mona Lisa pro Louvre.
Myslím si, že symbolem Národního muzea je kostra velryby. Přitom je to paradox, takový trošku cimrmanovský příběh. Prostě nemáme moře, takže je to pro nás zajímavé, na rozdíl od přímořských států. Snažíme se třeba upozornit na keltskou hlavu, která je nyní k vidění na výstavě Keltové, a je světový unikát. Těch máme ale víc, třeba litinový výlitek mozku neandrtálce. Jenže velryba je v mediálně-veřejném prostoru nakonec zastíní.
Mluvil jste o oživení budovy, v té souvislosti ještě jedna zmínka o Louvru, který se otevřel světovým hudebním hvězdám. Rapper Jay-Z v muzeu dokonce natočil videoklip. Co si myslíte o takovém propojení historie a současnosti? Je to jen komerční záležitost, nebo dává nějaký smysl?
Každopádně dává smysl. Jsem toho v podstatě velký fanda, protože muzeum dneska už není jen o výstavě exponátů, ale je komunitním centrem, zážitkovým prostorem, k němuž patří spousta kultury. A neberu to tak, že by šlo o nějakou komerční nebo doplňkovou záležitost. Naopak si myslím, že je dobře ukazovat, že muzea nejsou zaprášené budovy, kam se jen chodíme dívat na to, co bylo, ale jsou to aktuální instituce. U nás je příkladem muzejní noc, kterou jsme začali organizovat, stal se z ní takový ohromný happening, který ukazuje, že muzea opravdu žijí.
Takže jsem jedině pro. Nevím, kterou hvězdu do muzea pozveme, ale prvním krokem bylo, když jsme před jedenácti lety připomínali výročí Charty 77 a na schodech Národního muzea uspořádali koncert The Plastic People of the Universe. To bylo náhodou super, spojení undergroundové kapely s důstojným prostorem devatenáctého století.
Podařilo se mimochodem při rekonstrukci zachovat stopy na fasádě po střelbě z roku 1968?
V podstatě ano (…), i když jsem měl kacířský nápad, že by se mohl zachovat třeba jen jeden sloup v původní barevnosti, protože pod ním bude ještě pamětní deska, která bude připomínat, co se vlastně v roce 1968 stalo. Ale když jsem potom probral asi deset památkářů, kteří omdleli, protože to pro ně je prostě nepřijatelné jako necelistvost fasády, museli jsme to nakonec řešit jiným způsobem. Takže ano, střely budou vidět.
(Přepis rozhovoru je redakčně krácen, celou verzi najdete na videu níže nebo v podcastu.)
