Dokument na tělo: Fotograf Štreit řekl i to, co by normálně neřekl

Obyčejný svět neobyčejného muže přibližuje nový dokument o Jindřichu Štreitovi. Tento podtitul upřesňuje film, který o význačném fotografovi natočila Libuše Rudinská. S kamerou jej sledovala tři roky. Snímek nazvala: Na tělo.

Video Události v kultuře
video

Fotografa Jindřicha Štreita představuje nový dokument

Rudinská  je například autorkou dokumentu o sterilizaci romských žen v Československu (Uloupené mateřství, 2008) nebo nepříliš dobře přijatého snímku o „posledním politickém vězni komunistického režimu“ Pavlu Wonkovi.

Čím si prošel

S protagonistou svého nejnovějšího filmu se zná čtvrtstoletí, byla jeho studentkou na FAMU. Jejím původním záměrem bylo vyprávět Štreitův příběh ve spojení s krajinou bývalých Sudet, kde fotograf strávil téměř celý dosavadní život. 

„Jeho příběh je silný tím, čím si prošel, jakým způsobem žil. Hlavně jak se choval v době normalizace, jaké peripetie měl,“ domnívá se Rudinská. Štreit se na začátku osmdesátých let účastnil nepovolené výstavy neoficiálních výtvarných umělců. Za hanobení republiky byl odsouzen na deset měsíců, s podmíněným odkladem na dva roky.

Jindřich Štreit a Libuše Rudinská
Zdroj: ČTK
Autor: Michal Krumphanzl

Navíc mu StB zakázala dál fotografovat. Štreit začal proto pracovat na státním statku, kde pro své kolegy také organizoval zájezdy a provázel je po výstavách. Záznamy z těchto akcí se dostaly i do dokumentu Libuše Rudinské.

Už se tolik nehlídá 

Několikaleté natáčení její přátelství se Štreitem prý ještě upevnilo – paradoxně díky nehodě při filmování, kdy si fotograf přivodil vážné zranění. „V tom momentě došlo k prolomení určité bariéry, která tam vždycky trochu byla,“ pociťuje filmařka. 

Před kamerou se například poprvé objevila fotografova rodina. Štreit přiznává, že se v tomto dokumentu otevřel více než kdykoli předtím. Možná i proto, že za kamerou stála žena. „Žena jde po jiných tématech,“ připouští Rudinská. „A vzniknou situace, kdy člověk na sebe řekne věci, které by normálně neřekl,“ domnívá se Štreit.

Za zády přitom neměl filmaře poprvé. Před lety o něm krátkometrážní dokument natočil Jan Špáta (Mezi světlem a tmou, 1990), v roce 2006 pak Aleš Koudela (Jindra ze Sovince).

V čem bude setkání s fotografem pro diváky tentokrát jiné? „Je uvolněnější, už se tolik nehlídá,“ prozradil Jindřich Štreit na únorové premiéře snímku Na tělo. Na slavnostní příležitost v olomouckém kině se oblékl slavnostně – do svého svatebního obleku.