Reální herci splynuli v jedno s Mistrovými originály, překreslenými jeho následovníky. Jak zní recept na takový animovaný unikát? Především je do něj třeba poctivě vrazit 125 malířů, kteří vytvoří téměř 67 tisíc originálních olejomaleb, vycházejících z 94 původních van Goghových pláten, a na dochucení přidat příběh, který (jakkoli je řídký), fabuluje na základě několika stovek Vincentových dopisů. A je vymalováno!
Prokazatelné primáty dosud neviděného se dnes v oblasti filmové tvorby nesbírají snadno, protože (téměř) všechno už tady bylo někdy, někým a nějak vymyšleno a realizováno. Ale tahle originální pocta geniálnímu malíři, který je pokládán za jednoho ze zakladatelů moderního umění, takovým primátem je. Představuje se nejen jako první celovečerní animák, který rozpohyboval a oživil olejomalby, ale zároveň jako intenzivní, překvapivě autentické a vizuálně oslnivé naplnění výroku Vincenta van Gogha, že „může komunikovat pouze skrze své malby“.
Skvělí umělci mají neklidné duše
Říká se, že je to cena za jejich cestu na vrchol. Je to neklid, který je může bolet, může je stát život, ale také být zdrojem jejich nesmrtelnosti. Je to neklid géniů, kteří viděli pronikavěji a dál než jiní a předběhli dobu, jež je nedokázala pochopit a ocenit. Tohle je cesta, kterou za svůj krátký život, v němž namaloval stovky obrazů (ale prodal jen jeden), prošel i Vincent van Gogh. Po žádné jiné jít nechtěl ani neuměl.
Píše se rok 1891, je rok po van Goghově smrti a pošťák Joseph Roulin žádá syna Armanda, aby doručil dopis mrtvého. Tenhle úkol ho přivede zpátky do Auvers-sur-Oise a k podezření, že za Vincentovou sebevraždou je nějaké tajemství. Tahle vlažně odvyprávěná zápletka slouží tvůrčímu tandemu režisérky a výtvarnice Doroty Kobiely a zakladatele produkční společnosti BreakThru Films Hugha Welchmana (po Oscaru za animák Péťa a vlk by rád získal dalšího) k rozpoutání vizuálních orgií.
Vlnobití opojné barevnosti
Technika natáčení vychází z principu Fleischerova rotoskopu (1915), kdy je políčko po políčku ručně překreslovaná hraná sekvence, původně promítaná na skleněný panel. A tak herci nejdříve odehráli scény, inspirované Vincentovými plátny, které pak malíři ručně přemalovali olejovými barvami ve van Goghově postimpresionistickém stylu.
V takto unikátní kombinaci hraných scén, „přepsaných“ do stylově animovaných olejomaleb, překonává pracná, rukodělná práce počítačovou techniku a vzniká něco, co v této originální formě dosud nebylo k vidění (byť čtenáři možná hlavou probleskne vzpomínka na Aloise Nebela).
Vlastně to není tak složité. Stačí jen původní nápady, odvaha do nich jít a trpělivost je poctivě realizovat. Tak se z původně zamýšleného kraťasu stal po letech vytrvalého úsilí unikátní celovečerák, jenž neskrývaně glorifikuje brilantní formu nad lehce nudným obsahem. Jen zhruba naskicovaná detektivní zápletka totiž moc nefunguje a snímek, který chce ukázat géniovu nemocnou a ztrápenou duši, jako by tu svoji nemohl najít.
Technicky je ovšem tenhle opus dokonalý, vizuálně brilantní, barevně opojný, stylově jedinečný a zvláštním způsobem živý, byť emocionálně lehce vyhaslý. Zapomeňte na všechno, co jste v animácích kdy viděli, a nechte se unášet pohlcující vlnou opojně oživlé barevnosti, kombinované s fotograficky černobílými flashbacky (kde si oči na chvíli odpočinou), podkreslené impresivním soundtrackem Clinta Mansella.
Zdařilý animovaný experiment S láskou Vincent je oldschoolově sympatická, mile starožitná a poctivě odpracovaná podívaná, natočená ve stylu „maluj zase obrázky“. Sluší jí Evropská filmová cena za animovaný film a zaslouží si vaši pozornost.
