Na velkém filmovém plátně znovu ožívá jeden z nejslavnějších detektivních příběhů. Vraždu v Orient expresu nově vyšetřuje Kenneth Branagh, který se pustil nejen do hledání vraha v luxusním vlaku, ale i do režie. Jeho transkripce dodává snímku energii a modernější look, aniž by devastovala dobovou atmosféru.
Recenze: Branagh přežil novou Vraždu v Orient expresu se ctí
Vražda v Orient Expresu knižně vyšla v roce 1934, podepsána je pod ní první dáma detektivky Agatha Christie. Filmoví a televizní tvůrci rádi (a většinou hůře) přepisují její literární předlohy a vtiskují konkrétní podobu jejím ikonickým hrdinům.
A k nim nepochybně patří belgický gentleman, gurmán a roztomile sebestředný samožer, žijící v londýnském Whitehaven Mansions, elegantní, výstřední, precizní a neomylný rozplétač těch nejsložitějších zločinů Hercule Poirot, na jehož šedé buňky mozkové nikdo nemá.
Slavný detektiv a slavný vlak
Prvním filmovým Poirotem se v roce 1931 stal (ve srovnání s literární dikcí až příliš fešácký) Austin Trevor, který ve snímku Alibi za nějakých sedmdesát pět minut filmového času vyřešil vraždu Rogera Ackroyda. A pak přišli další (třeba Tony Randall a Peter Ustinov), mezi nimiž svítí dvě jména: Albert Finney, jenž v roce 1974 řešil Vraždu v Orient expresu v režii Sidneyho Lumeta a propracoval se tím až k oscarové nominaci, a David Suchet ze skvělého britského seriálu, který vstoupil na televizní obrazovky v roce 1989.
David Suchet jako Hercule Poirot
Zdálo se, že po něm už nikdo další nemá nárok. Jenomže to neznáte Kennetha Branagha, který má rád nové výzvy stejně jako filmové přepisy klasiků. A tak u peronu istanbulského nádraží Sirkeci čeká znovu slavná vlaková souprava, v níž už cestovali monarchové, milionáři, diplomaté, politici, umělci i špioni, včetně Jamese Bonda (Srdečné pozdravy z Ruska). A své si v něm užil i zneužitý Sherlock Holmes (Sherlock Holmes ve Vídni).
Akčnější a více cool
Tentokrát vagon první třídy vykoupila zdánlivě nesourodá společnost, která postaví Hercula Poirota před jedno z nejtěžších dilemat jeho detektivní kariéry. Každý z cestujících má nějaký důvod, každý z nich má nějaký příběh, každý z nich bude zanedlouho podezřelý z vraždy. A přestože většina diváků dobře ví, kdo, proč a kým, nebudou se nudit.
Vražda v Orient expresu (2017, režie: Kenneth Branagh)
Tahle nová adaptace slavné předlohy totiž nabízí to, co jí sluší, to jest oldschoolový styl, velkorysou výpravu, až marnotratně hvězdný casting, elitního režiséra a respekt k literární předloze. Když vám tohle garantuje režisér a herec Kenneth Branagh a producent Ridley Scott, tak to nemůže dopadnout špatně.
Všestranný Branagh již dokázal, že jako režisér umí nejen Shakespeara (Hamlet, Jak se vám líbí), ale i komiksovku (Thor) nebo pohádku (Popelka). Detektivní klasiku točí jako pompézně okázalý a velkoryse marnotratný spektákl, jenž má na dialogovku (kterou ve své podstatě je) velmi slušné tempo, oživené příležitostnou akcí a přenesením dílčí části děje do exteriéru.
Vizuál je oslňující a casting snový. Je tu na co se dívat a ten pohled je příjemný a zábavný – a je tu čeho litovat, neboť hvězdy, které samy utáhnou celý film (Penélope Cruzová, Willem Dafoe, Judi Denchová, Johnny Depp nebo Michelle Pfeifferová), tu vzhledem ke svému počtu mají jen omezený prostor na prezentaci svých figur.
Vévodí jim Branaghův Poirot, jemuž všichni s respektem uhýbají z cesty, možná proto, že je akčnější a více cool, než bývalo zvykem, a jehož mega knír naznačuje, že tohle je opus, na kterém se opravdu nešetřilo. Rád se půjdu podívat, jak si poradí s vraždou na Nilu, jak se v závěru slibuje.