Lana Del Rey je v současné době kultem. Holka s věnečkem na hlavě, jejíž pohled ale říká: „Zkus mě dostat,“ včera přijela poprvé do Prahy. Lístky na koncert byly vyprodané již tři hodiny po jeho ohlášení, takže není až tak těžké si představit, jak velká očekávání vzbuzovala. V Divadle Archa na ni čekaly vřískající davy prahnoucí po každém jejím gestu, avšak málokdo si mezi tím šílenstvím všiml, že se až taková hitparáda nerozjíždí.
Kult smutné bohyně
Pod křídla vzal Lanu Electronic Beats Festival, v jehož rámci vystoupili Djové, předskokanka Karin Park a „dojížděči“ Roosevelt. Nemusíme však předstírat, že tím, kdo do sálu dostal roztodivnou plejádu pražských diváků, byla právě rodačka z New Yorku. Před začátkem akce se pasáží u Archy proháněly slečny s džínovými kraťásky, punčochami, květinami na hlavě a rudými rty. Kolem Elizabeth Grantové (zpěvaččino původní jméno) vyrostl kult nepřístupné bohyně, která se na fotografiích zásadně neusmívá.
Její hudba však nesplňuje standardní předpoklady hudebnice, jež se stane tolik slavnou. Místo rozjuchaných „popáren“ se vlní do temnějších melodií, v nichž s grácií zpívá o zlomeném srdci nebo o necudnostech. Slečinka s kolagenovými rtíky veřejnost zřejmě uchvátila kombinací stoického klidu, zamračeného pohledu, který se vmžiku dokáže přeměnit na ublížené káčátko, ale hlavně onou ponurou muzikou, která v mainstreamu není až tolik běžná. (A to vše nehledě na výbornou práci s americkými symboly brnkajícími na tu pravou vlasteneckou strunu.) Ale je to fakt, Lana charisma prostě má.
Nafouklá bublina
S tím vším, co se kolem zpěvačky nadělá*, se člověk trochu obával, jaká primadona na prcka Archy vstoupí. Avšak hned zpočátku čekalo návštěvníky první překvapení. Jakmile tmavovláska stanula na scéně, šla se okamžitě pozdravit s fanoušky v prvních řadách a některé z nich dokonce olíbala. Zbytek sálu si sice musel polovinu skladby vychutnat akorát pohledem na její doprovodnou kapelu, přesto šlo o gesto nečekané a rozhodně potěšující.
V tmavomodrých šatech a žlutých botkách se drobná hvězdička culila, USMÍVALA SE a skromně klopila oči, když jí sál vmetl do obličeje ohlušující potlesk. Děkovala publiku za vstřícnost a opakovala, že na takové přivítání nebyla připravená. Překvapení č. 2: Lana je úplně normální holka. A v závěsu následovalo hned překvapení č. 3: naživo umí zpívat. (Na druhou stranu - nemělo by to být u zpěvačky ale spíše samozřejmostí než jen spásným přáním, aby nepokazila tón?)
Přesto ale celý večer působil poněkud unyle. Blue Velvet, Summertime Sadness, Cola, Born to Die, to všechno jsou bezpochyby hity. Lana jimi však bez rozdílu proplouvala a nedokázala z nich příliš vytěžit. Na chodbách se začaly poflakovat hloučky, protože okatá princezna nedokázala udržet jejich pozornost. Možná k tomu přispěl i fakt, že jindy vystylovaná ikona nyní působila zcela obyčejně. Skladby navíc neměly takové kouzlo jako na desce a obláček okouzlenosti vyprchal.
Lana Del Rey sice po včerejšku zůstane i nadále idolem, v Arše ale nepředvedla unikátní výkon, jenž by se zapsal do historie pražských koncertů. Ta bublina kolem ní je přece jen zbytečně nafouklá.
*fotografové koncertu Lany Del Rey museli před koncertem podepsat smlouvu, že nebudou fotit Lanu Del Rey. Přinejmenším zvláštní, nemyslíte?
