Recenze: Hukot času aneb Turbulentní průlet osudem Dmitrije Šostakoviče

Šum, hluk nebo hukot? Můžete si vybrat. Novela britského spisovatele Juliana Barnese (*1946) The Noise of Time (česky Hukot času) ve třech kapitolách vypráví osudy skladatele Dmitrije Dmitrijeviče Šostakoviče (1906–1975). Novela je to elegantní, koketuje s hudebními motivy, opírá se o silnou empatii a subtilní noblesu. Neříká ale všechno.

Může vůbec někdo vidět do hlavy někomu jinému? Barnes se o to v případě Šostakoviče snaží. A činí tak způsobem hodným obdivu. Nenabízí totiž žádnou falešnou biografii, ale svého druhu efektní, ano, velmi módní variantu literárního „biopicu“, kde v turbulentních průletech životem a dílem slavného sovětského skladatele čtenáři poskytuje ozvěnu časů, zahalených dnes již mnohdy narativní veteší – povýtce v ryze vulgárním výkladu, posilovaném u nás již tradičním, povětšinou post-pubertálním antikomunismem třetího nálevu.

Zdrojem pro tuto novelu byly Barnesovi předně dvě skutečné biografické knihy o slavném sovětském skladateli – studie Elizabeth Wilsonové: Shostakovitch: A Life Remembered; a česky vydané Svědectví: paměti Dmitrije Šostakoviče (podle Solomona Volkova).

Jinotaje, ironie, dvojsmysly ve tvůrčí nesvobodě

Od takového autora, jakým je Julian Barnes, jsme zvyklí, že nepíše zbytečné knihy. Ani tato není zbytečná. Přesto volba, jež padla na Šostakoviče, by si možná vyžadovala trochu toho vysvětlení, trochu té rozetřené marmelády, i když možná je za tím opravdu jen skutečnost, jak uvedl před rokem v rozhovoru pro kanadské rádio CBC, že mu přišla ve škole ruština vždy dost „sexy“, a rád poslouchal i Šostakovičovy desky.

Julian Barnes / Hukot času
Zdroj: Nakladatelství Odeon

Zjevně ho rovněž lákala i drtivá dramatičnost, které se tolikrát v Sovětském svazu (Rusku i jeho satelitech) proměňovala ve frašku. Na tomto ideovém kontinentě, kde vládl reálný komunismus, byly obranou jinotaje, ironie, dvojsmysly, často ad absurdum. Přesto zde vznikala velká díla, pod dohledem a terorem, v němž umělci tvořili, jaksi proti smyslu představy, že k hodnotnému dílu je zapotřebí tvůrčí svobody. Dokladem je ostatně, ať se nám to líbí nebo ne, právě dílo Dmitrije Šostakoviče.

Tři kapitoly (Na podestě, V letadle, V autě) jsou třemi místopisnými sekvenci v odstupu dvanácti let (vždy roků přechodných), jež Dmitrij Dmitrijevič prožíval v zápase o své dílo a vlastní existenci. A patrně i o svou duši. Předchází jim opilecká ouvertura, dodávající novele baladický půdorys. V každé z kapitol Barnesovy novely tu čtenář nalezne jedno forte, nechybí ale ani diminuendo vedoucí k melancholickému vyústění opusu na hranici romantického kýče. Komu vlastně patří umění? Jeden z leitmotivů, na který si Barnes se Šostakovičem v novele odpovídají. Co myslíte?

Komu kdo vidí do hlavy?

Pro zájemce, kteří si chtějí prohloubit znalosti, jak to bylo se zákazem jeho děl i nejslavnější opery Lady Macbeth Mcenského újezdu (1936), nabízí Barnes metaforický výklad v Kateřině Izmailové (1963); dozvíme se téměř vše o třech Šostakovičových ženách (volné lásce, prudérnosti i nudě manželství); přečteme si, jak se kalila ocel, lámaly páteře a mizeli lidé. I jaké to je stát se za Chruščova v „době tání“ náhle salónním komunistou.

Oněch třicet šest let, třikrát dvanáct, ve výseku Šostakovičova života a díla podává Barnes jako permanentní zápas o vlastní důstojnost. To není jenom výlučná vlastnost tyranského režimu. Protože, kdo má ten správný sluch, aby správně slyšel? Jeden slyší šum (jako Osip Mandelštam i slovenský překladatel Barnese Ján Litvák), druhý slyší hluk (i hluk je hudba), třetí hukot (jako český překladatel Petr Fantys). Jsou i tací, co slyší trávu růst.

Obávám se, že důvody, jež vedly Juliana Barnese k napsání Hukotu času, nemusí nakonec nutně splňovat naše představy. Není to vlastně jeho svobodná vůle? Třeba je to něco osobního? Možná podobně jako důvod, který ho vedl k napsání jeho „bulharské knihy“ The Porcupine (Dikobraz, 1992), jež je právě té „ruské knize“ dosti podobná. Komu kdo vidí do hlavy?

Julian Barnes: Hukot času (The Noice of Time). V překladu Petra Fantyse vydalo nakladatelství Odeon, Praha 2017.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Ohlédnutí za Vary: Kachna pro Douglase i vzpomínky na Bartošku

K hlavním hvězdám padesátého devátého ročníku filmového festivalu v Karlových Varech, který se konal od 4. do 12. července, patřil Michael Douglas či Stellan Skarsgard. Vzpomínalo se na letos zesnulého festivalového prezidenta Jiřího Bartošku. Nejvýraznější momenty přehlídky shrnuje sestřih Událostí v kultuře.
před 3 hhodinami

Filmy z festivalu ve Varech donesou ozvěny do Prahy a do Brna

Filmový festival v Karlových Varech skončil, začínají ale oficiální ozvěny Šary Vary. Vybrané snímky z programu letošního ročníku se od 14. do 20. července promítají v pražských a brněnských kinech. Konkrétní filmy ozvěn představil v rozhovoru s Jolkou Krásnou umělecký ředitel festivalu Karel Och.
před 6 hhodinami

Ani turisti v šortkách, ani nahé celebrity. Dress code zpřísnili v La Scale i Cannes

Milánskému divadlu La Scala došla trpělivost s návštěvníky, kteří na operu chodí jako doma k televizi. Oznámilo, že diváky v šortkách či žabkách na představení nepustí. Dress code nedávno zpřísnil také filmový festival v Cannes, aby na červeném koberci zamezil celebritám v přílišném odhalování.
před 6 hhodinami

Do Íránu se vrátím, i když mě čeká vězení, říká režisér Bezpráví

Uvedení filmu Bezpráví v hlavní soutěži karlovarský festival utajoval do doby, kdy delegace k snímku mohla bezpečně opustit svou zemi. Snímek o dívce, která se chce stát zpěvačkou, totiž vznikl v Íránu. „V realitě se dějí tak silné příběhy, že by si divák mohl myslet, že je zveličuji, a nevěřil by tomu,“ uvedl režisér a autor scénáře Sohejl Bejraghí v rozhovoru s Pavlou Sedliskou.
včera v 09:05

Církev se zbavuje desítek kostelů. Nemá na opravy

Církev nabízí obcím do majetku opuštěné kostely. Jen v Libereckém kraji je jich na šest desítek. Zájem o zchátralé památky mají především menší obce, kde tvoří většinou hlavní dominantu. Radnice, které se rozhodly objekty převzít, v nich chtějí vybudovat například komunitní a společenská centra.
včera v 07:00

Festival ve Varech vyhráli šumavští samotáři, ocenění má i Falbrová ze Sbormistra

Vítězem padesátého devátého ročníku filmového festivalu v Karlových Varech se stal dokumentární snímek Raději zešílet v divočině od slovenského režiséra Miro Rema. V hereckých kategoriích uspěli španělsko-německý herec Alex Brendemühl a jeho norská kolegyně Pia Tjeltaová. Zvláštní uznání patří neherečce Kateřině Falbrové z českého dramatu Sbormistr. Čestné ceny za přínos kinematografii převzali střihač Jiří Brožek a herec Stellan Skarsgard.
12. 7. 2025Aktualizováno12. 7. 2025

Neuschwanstein a megality v Carnacu přibyly na seznam UNESCO

Známý německý zámek Neuschwanstein a tři další sídla bavorského krále Ludvíka II., stejně jako megalitické řady v Carnacu na západě Francie, byly zapsány na seznam kulturního dědictví Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu UNESCO.
12. 7. 2025

Herkules přemůže Otáčivé hlediště

Výpravná hudební inscenace Herkules bude letošní premiérou na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově. Poprvé před diváky předstoupí mytický silák 12. července. Představení souboru Malého divadla doplňují písně Davida Hlaváče a spolupráce se studenty DAMU.
12. 7. 2025
Načítání...