Olomoucké Muzeum umění poprvé uceleně mapuje český hyperrealismus. Reprezentativní expozice nazvaná Fascinace skutečností zachycuje tento výtvarný směr od konce sedmdesátých let po současnost. Zastoupeny jsou dvě desítky autorů starší i současné generace, mimo jiné Theodor Pištěk, Zdeněk Beran, Michal Ožibko, Jan Mikulka nebo Hynek Martinec.
Fascinace skutečností. Hyperrealismus v české malbě chce vidět přesně
Expozice, která patří k vlajkovým lodím letošního výstavního programu Muzea umění, bude v hlavním výstavním prostoru v Trojlodí otevřena až do poloviny září. Podle autorů výstavy Barbory Kundračíkové a Michala Ožibka, který také vystavuje své práce, expozice osvětluje oblast, jíž dosud nebyla věnována dostatečná pozornost.
„Výstava v Olomouci je první svého druhu. Předchozí výstavy, které se věnovaly hyperrealismu, do něj vztahovaly také jiné varianty realismu. Olomoucká výstava se soustředí na tuto doménu, na hyperrealismus jako takový. Je fascinující i z toho důvodu, že se na ní potkaly věci, které mají primární hodnotu a které vidět pohromadě je velká radost,“ zve návštěvníky autorka výstavy Barbora Kundračíková.
GALERIE
Jan Mikulka, Zátiší s jablky
V jednom prostoru se poprvé setkávají díla zakladatelské generace v čele se Zdeňkem Beranem či Theodorem Pištěkem a malby jejich žáků. Expozici otevírá Pištěkovo plátno Ecce Homo, lidé mohou dále obdivovat třeba obraz Hra s hlávkami Zdeňka Berana.
„Jsou tu i přenádherné věci Pavla Nešlehy, které zaslouží pozornost a samozřejmě také Bedřicha Dlouhého. Těžiště a gros výstavy je však především mladá, současná malba od roku 2000 do roku 2017, kterou představují absolventi ateliérů Nešlehových a Beranových,“ pokračuje kurátorka Barbora Kundračíková.
Hyperralismus v současné malbě představuje na výstavě například Adolf Lachman a další mladší umělci oceňovaní v zahraničí jako Jan Mikulka, Michal Ožibko či Hynek Martinec. „V českém kontextu poprvé vystavují dohromady své oceněné věci,“ dodala autorka výstavy.
Fotografie může klamat
„Fotorealista maluje to, co je na fotografii, kdežto hyperrealista se snaží zachytit to, co bylo před fotoaparátem. Třeba já konkrétně pořizuji fotodokumentaci motivu nebo tváře a nikdy nepracuji s jednou fotografií, protože ta může být značně zavádějící,“ uvažuje Michal Ožibko.
Hyperrealismus v české malbě (zdroj: ČT24)
„Výstava je kompaktní a homogenní celek, byť jednotliví autoři a jejich vybraná díla mají svá specifika a nuance,“ doplnil Ožibko. „Jako insider se na této výstavě cítím tak trochu jako na rodinné oslavě.“
Vzhledem k tomu, jak těžké bylo od soukromých sběratelů některá díla pro výstavu získat, je pravděpodobné, že podobná „rodinná oslava“ se ve stejném obsazení už nebude nikdy opakovat.
Hyperrealismus je obecně spojován s euroamerickým prostředím poslední třetiny dvacátého století. Dvacítku vystavujících autorů podle kurátorů spojuje totožná vášeň: vidět a viděné věci zaznamenat nezkresleně a co nejpřesněji, dodávají autoři výstavy.