Čekání na konec světa krátí brněnské Divadlo Feste divákům saunou. Spisovatel a dramatik Jaroslav Rudiš v ní nechá několik mužů plkat, a trénovat tak umění nechtít od života vůbec nic. Hru napsal přímo pro brněnský soubor. V saunu Divadlo Feste proměnilo Kabinet múz, ochlazovat se muži vybíhají na ulici před divadelní budovu. A diváci s nimi.
Před čtyřmi lety už Divadlo Feste uvedlo Rudišovu Národní třídu. Drama omezeného sídlištního ztracence následně autor zpracoval jako drsnou a melancholickou novelu a získal za ni nominaci na ceny Magnesia Litera.
V divadelní novince Čekání na konec světa popsal problémy a konflikty z ryze mužského prostředí. „Chlapská parta chodí do sauny. Povídají si o tom, co zažili ten který den, sdělují si své každodenní problémy a trápení a vyrovnávají se se světem, který se kolem sauny děje,“ prozradil režisér Jiří Honzírek.
Odposlechnuto v sauně
Podle tvůrců je inscenace sebestředným a šovinistickým pohledem do zcela rezignované mužské vůle. Před zraky diváků se potí jen tři herci. Postav zvládnou zahrát mnohem víc – jména nemají, ale představují například toho, co celý život pracoval v továrně na vánoční ozdoby, nebo toho, co nevidí.
Jejich příběhy jsou založeny na skutečném životě. „Jaroslav Rudiš odposlouchal spoustu historek ze sauny, do které chodil v Jeseníku, a postavil z nich takovou koláž,“ upřesnil Honzírek. „Inscenace nemá klasický děj, kdy se posunuje z bodu A do bodu B a z bodu B do bodu C. Někdo do sauny přijde, někdo odejde, někdo jde skočit do bazénku, někdo se z něj vrací…“
Vrátit se mohou i diváci – Divadlo Feste hru uvedlo už pětkrát, další představení je na programu v únoru. A ani Čekání na konec světa nezůstane jen v divadelní podobě, o příbězích ze sauny prý chystá Jaroslav Rudiš celou knihu.
