Oto Skalický vyrůstal nedaleko Banské Štiavnice, jednoho z posledních míst na Slovensku, kde horníci ještě aktivně působí. Tam také našel osoby pro své portréty. Původně zcela jasné a čitelné obrazy na plechu postupně korodují, až nakonec zaniknou úplně. Podobně mizí i samotná profese z pracovní mapy Slovenska.
„Je to odkaz – samotní horníci těží zlato, ničí svoje zdraví a také pomalu zanikají. Stejně jako moje fotografie.“
Oto Skalický
Součástí dvou snímků je i čtyřiadvacetikarátové zlato. „Jsou to pro mě nejkrásnější díla z celé výstavy kvůli tomu, že se na ně nedíváme jako na fotografii, ale spíše jako na ikonu,“ domnívá se Skalický.
Jeho projekt poukazuje i na fenomén společnosti, v níž převažuje virtuální práce u počítače a fyzický výkon ztrácí na hodnotě. Úctu vyjádřil monumentem v nadživotní velikosti. „Strávil jsem při něm asi nejvíce času ze všech děl, které na výstavě jsou. Cítil jsem se jako opravdový horník, když jsem v černé komoře obraz postupně zvětšoval a lil na něj hektolitry vývojky a ustalovačů,“ podotýká.
Oto Skalický vystavuje Horníky
Postup ani rychlost destrukce jednotlivých portrétů nemůže autor ovlivnit. Z jeho fotografií se během let stanou díky korozi abstraktní díla. Ještě před zmizením je návštěvníci zastihnou v Galerii Fotografic do 7. srpna.