Ve věku 87 let zemřel známý židovský spisovatel a nositel Nobelovy ceny za mír Elie Wiesel, který prošel nacistickými koncentračními tábory v Osvětimi a v Buchenwaldu. O jeho úmrtí informovala izraelská média a kancelář jeruzalémského památníku Jad vašem. Wiesel usiloval o to, aby se hrůzy podobné holocaustu nikdy neopakovaly. Za největší nebezpečí považoval lhostejnost a zapomínání.
Zemřel Elie Wiesel. Pojmenoval holocaust a usiloval o to, aby se neopakoval
Elie Wiesel vydal na čtyři desítky románů, povídkových sbírek a esejů. Vycházel přitom hlavně ze zkušenosti z druhé světové války. Prošel nacistickými tábory v Osvětimi a Buchenwaldu, a holocaust se tak stal jeho životním i tvůrčím tématem. Wieselem holocaust otřásl a zranil jeho víru. Ptal se sice, proč bůh takovou hrůzu dopustil, ale nezanevřel na něj a usiloval o to, aby se už nic takového znovu nestalo. Wiesel také zřejmě jako první označil genocidu Židů za druhé světové války slovem holocaust (řecké holokaustos – zcela sežehnutý).
Narodil se v židovské chasidské komunitě 20. září 1928 v transylvánském Sighetu na severu Rumunska. V patnácti letech byla jeho rodina zařazena do transportu do koncentračních táborů. Z rodiny přežil pouze on a dvě jeho starší sestry. Matka a třetí sestra zahynuly v Osvětimi, otec, se kterým dlouho společně snášel útrapy táborů smrti, zemřel během takzvaného pochodu smrti do Buchenwaldu.
Německá kancléřka Angela Merkelová, americký prezident Barack Obama a Elie Wiesel u památníku na místě bývalého koncentračního tábora Buchenwald
Klíčovým momentem Wieselovy náboženské krize byla poprava malého chlapce v Osvětimi, během které jeden z jeho spoluvězňů pronesl: „Tady umírá bůh.“ „Byl jsem rozhněvaný, protestoval jsem. Ale pocházím z hodně religiózního prostředí a zcela boha zavrhnout jsem nemohl. Souhlasím ale s těmi, kdo pokládají za nemožné po Osvětimi mluvit o bohu,“ uváděl. Wiesel se ale současně ptal, kde bylo lidstvo, kde byla kultura: „Jak může týž člověk obdivovat Beethovenovu hudbu a přitom zabíjet děti?“
Lhostejný mu ale nebyl pouze osud Židů. Vášnivý bojovník za lidská práva a stoupenec Izraele obhajoval věc sovětských a etiopských Židů, nikaragujských indiánů, v Argentině zmizelých kambodžských uprchlíků, Kurdů, obětí apartheidu a hladomoru v Africe či zajatců v bývalé Jugoslávii.
Havel ho označil za „ztělesněné svědomí lidstva“
Na Sorbonně vystudoval Wiesel filozofii a pracoval jako novinář. První knihu popisující jeho zkušenost z táborů publikoval pod názvem Noc (La Nuit) v roce 1958.
Po vzniku židovského státu odjel do Izraele, ale prvotní nadšení vystřídalo rozčarování z toho, že Izrael odmítá přijmout zkušenost diaspory. Vrátil se do Francie a v 50. letech byl dopisovatelem izraelských, francouzských a amerických novin. O své tragické zkušenosti psal i v jidiš. V roce 1955 odjel do USA a v roce 1963 získal americké občanství. Poté působil jako profesor filozofie a náboženství na newyorské a bostonské univerzitě.
Když jej v roce 1978 jmenoval tehdejší americký prezident Jimmy Carter předsedou Prezidentské komise pro otázky holocaustu, Wiesel řekl, že jejím cílem je uchování paměti, „protože zapomenout znamená zabít všechny oběti podruhé“.
Václav Havel a Elie Wiesel v roce 2000
V roce 1986 dostal Wiesel za své aktivity Nobelovu cenu za mír a poté založil společně se svou ženou Marion Nadaci Elieho Wiesela pro lidstvo. Získal i řadu dalších prestižních cen a společně s Václavem Havlem, který ho nazval „ztělesněným svědomím lidstva“, inicioval vznik pražského Fóra 2000.
- V českém překladu vyšly například populární knihy Bible: Postavy a příběhy a Talmud: portréty a legendy, dále kniha rozhovorů Zlo a exil, vzpomínkový Návrat do Sighetu, Noc, Pátý syn, Příběhy proti smutku, Příběhy o naději nebo Příběhy o důvěře.
- V češtině začaly vycházet Wieselovy knihy až po pádu komunismu.
Elie Wiesel pojmenoval holocaust a snažil se, aby se neopakoval (zdroj: ČT24)