Nové album kalifornských Red Hot Chili Peppers, nazvané The Getaway, rozhodně nedělá ostudu tomu nejlepšímu, co kdy kapela nahrála. V Praze se tak máme nač těšit!
Recenze: Papričky na albu The Getaway neutekly, a přitom nezůstaly stejné
Již nervní kytarové vyhrávky úvodní – a titulní – písně, proměňující se melodie s mazlivým ženským vokálem naznačují, že lze očekávat album plné emocí a energie, zároveň slibují napětí, bez ohledu na to, zdali jde o pěkně našlápnutý funkový kousek, na jaké jsme u kapely zvyklí, nebo píseň pomalejší, baladičtější.
Bylo by asi marné čekat po třiatřiceti letech a deseti studiových albech nějakou zásadní změnu zvuku či stylu, nelze však neslyšet, jak jsou písně zvukově bohatší, barevnější, mají propracovanější aranže, zároveň také, jak se, byť někdy v detailech, ohlížejí do dávnějších dob psychedelie.
Těžko říct, do jaké míry se na tom podepsala změna producenta Ricka Rubina, který se podílel na jejich albu Blood Sugar Sex Magik (1991), jež pro kapelu znamenalo průlom a obrovský úspěch, a od té doby produkoval všechna následující alba. Nahradil ho mladší producent Danger Mouse. V každém případě to nebyla změna k horšímu.
Slyšíme tak pasáže, jež jako by vypadly z alb konce 60. let, stejně jako tón kytary, krásně je to například slyšet v prosluněné kadenci v písničce The Longest Wave, v téže písni dojde i na podobně autentické harmonické obraty a zpěv, nemluvě o vokálech. To samé lze ale říct i o řadě dalších písní. A vlastně i zpěv Anthonyho Kiedise, vždy spíše odsekávaný jako v hip hopu, jako by ustupoval „klasičtějšímu“ přístupu. Rozhodně to ale nelze říct o Fleaově base, ta je stále jak podle funkové příručky, valivá a vášnivá.
Zpěvák Anthony Kiedis přiznal, že pokud jde o jeho texty, z velké části jsou ovlivněny dvouletým vztahem, který se rozpadl „jako atomová bomba“. Věřme mu, o podobných věcech se nežertuje, k jeho cti nejen textaře přitom slouží, že se nesnaží vybrečet posluchačům na rameni, ale své emoce spíš skrývá do náznaků.
Red Hot Chili Peppers se novinkou The Getaway podařilo prokázat, že se umí proměňovat, aniž by přitom ustoupili ze své „značky“, stále to jsou oni. Všech třináct písní jejich čerstvého alba tak můžeme brát jako pozvánku na 4. září v Praze. A již v tuto chvíli lze prohlásit, že podobně jako u předešlých pražských koncertů, i tentokráte to bude chuťovka!