Čtenáři a kritiky uznávaná, ale ruským režimem zatracovaná spisovatelka Ljudmila Ulická osobně představila v Praze svou poslední knihu. Zelený stan zastřešuje osudy tří ruských disidentů po smrti Stalina. Během pražské diskuse autorka uklidňovala čtenáře, že literaturu v Rusku nikdo necenzuruje. Dodala ale, že jiná situace panuje ve sdělovacích prostředcích.
Miluji outsidery, přiznává ruská „zrádkyně“ Ljudmila Ulická
Ljudmila Ulická představila v Praze Zelený stan (zdroj: ČT24)
Ulická (* 1943) se narodila v židovské rodině v baškirském městečku Davlekanovo, oba její dědečkové prošli stalinskými lágry a vyhnanstvím. Vystudovala genetiku, ale poté, co byla laboratoř, v níž pracovala, v roce 1970 zavřena kvůli šíření samizdatu, opustila přírodovědu a začala se víc věnovat literatuře.
„Co se děje teď, je historie“
Ve svých dílech se dotýká tabuizovaných nebo popíraných témat - stalinských lágrů, deportace menšin či boje za povolení potratů v poválečném Sovětském svazu. V románu Zelený stan (v originále vyšel v roce 2010) se věnuje osudům lidí kolem samizdatu. „Poskládala jsem je jako puzzle,“ říká o jednotlivých příbězích Ulická. „Použila jsem hodně z osudů mých přátel, někteří z nich už nejsou naživu,“ prozradila. Pod vlastním jménem tu vystupuje například autor Souostroví Gulag Alexandr Solženicyn nebo básnířka Natalia Gorbaněvská.
Miluji outsidery. Kdysi jsem taky byla na okraji. Teď jsem mainstream, což mi nedělá radost. Ve skutečnosti mě zajímá obyčejný člověk, neúspěšný. Ne ten, co buduje kariéru a jen konzumuje. Spíše mě zajímá něžný a zranitelný jedinec nebo ten, co slouží jiným a obětuje se.
Zelený stan
„Zelený stan je pro mě spíše historie mého života než historický román. I to, co se děje teď, je historie mého života. Určitá hesla a témata, která zaznívala v šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých letech, zaznívají teď také a jsou aktuální,“ tvrdí. „Je zřejmé, že stát nevnímá potřeby lidí, jak a jakým směrem se ubírat dál. Proto lze tu dobu srovnávat se současností.“
„Možná jsem už všechno napsala“
Ljudmila Ulická patří mezi velké kritiky současné vlády. Poté, co vystoupila spolu s dalšími autory proti ruským zásahům na Ukrajině, byla označena za zrádkyni. „Netrpím kvůli tomu, že nemám dobrý vztah s vládou,“ říká ale. „Oni si mě nevšímají, já si jich také nevšímám. Ale studuji je a zkoumám a oni, sláva bohu, si mě pohlídají jen občas. Takže mě to vůbec neobtěžuje.“
Její knihy sbírají ceny, přeloženy byly do více než 35 jazyků. Zelený stan je ale podle autorky přesto jejím posledním románem. „Už nechci psát romány, protože jsem unavená,“ vysvětluje. „Je to strašně těžká práce. Na konci října v Rusku vyšel můj poslední román. Možná už jsem všechno napsala.“
Čeští čtenáři mohou z překladu znát její román Daniel Stein, překladatel (2012) a povídkovou sbírku Ženské lži (2013).