Hlavního vystavujícího, který si říká Julius Reichel, fascinuje filozofie, matematika i fyzika. A vůbec všechno, co je podivné. „Snažil jsem se přečíst Wittgensteinův Tractatus a je to fakt šílené, baví mě to, že tomu nerozumím. To je filozof, kterému nikdo nerozuměl, ale všichni ho strašně cení, protože mu nikdo nerozumí,“ tvrdí Julius Reichel.
Recyklace vlastních děl
„Myslím, že jsem pošahaný stejným směrem jako tyhle lidi, jenom zkoumám věci, které pak visí na zdi nebo stojí v prostoru,“ uvažuje Reichel. Věnuje se hlavně malbě, jejíž klasické pojetí se snaží systematicky nabourávat a zpochybňovat. Pracuje třeba s textilem, vrství desítky pláten na sebe nebo maluje netradiční technikou „olej na svetru“.
„Přijde mi to jako fetiš, všichni toho mají plný skříně a všichni za to utrácejí. Vůbec mě baví móda z té pozice, že to je obrovský trh,“ říká Reichel.
Umělce z VŠUP baví Wittgenstein
Rád pracuje také s přírodními materiály, hlavně se dřevem. Už proto, že v jižních Čechách má vlastní les. Důležitým pojmem v jeho práci je recyklace, a to včetně vlastních děl. „Neničím to tak, že bych to pálil nebo že bych to prostě vyhazoval, ale vybírám z toho ty momenty. Stejně tak jako když pracuješ ve Photoshopu,“ doplňuje umělec.
Julius Reichel vystudoval Školu intermediální tvorby Milana Knížáka na AVU a momentálně působí v Ateliéru intermediální konfrontace Jiřího Davida na pražské VŠUP. Z různých ateliérů na VŠUP pocházejí i další umělci, které hostí Nová galerie, David Krňanský, Beata Alexová, Jimena Mendoza a Ladislav Vondrák. Všichni se pohybují na pomezí více médií a kladou důraz na konceptuální uvažování.
Komu patří který koncept, ale poznají jen zasvěcení, na výstavě v Nové galerii (Balbínova 26, Praha 2) totiž nenajdete žádné popisky.
