„Řešíte dějinný traumata místo toho, co měla bejt komedie pro celou rodinu,“ vyčítá svým kolegům ze štábu jeden z tvůrců zábavného snímku o papouškovi ministerského předsedy Daladiera, který po letech prozradí nemilé věci ze zákulisí mnichovské dohody. Nový film režiséra Petra Zelenky Ztraceni v Mnichově je obojím - s mnichovským traumatem českého národa se vyrovnává absurdní komedií.
"Hitlerrr je superrr!" Ztraceni v Mnichově nepapouškují dějiny
Snímek má dvě části. První třetina je hranou komedií o diplomatickém skandálu, který rozpoutá papoušek, jenž kdysi patřil Édouardu Daladierovi, jednomu se signatářů mnichovské dohody, jež postoupila československé Sudety Hitlerovi. O vůdci nacistického Německa devadesátiletý pták Daladierovým hlasem například tvrdí, že je „superrr“.
“Je geniální vtip, že nositelem paměti je tvor, který opakuje, papouškuje, co se odehrálo, nemá vlastní kritický názor. Nastavuje zrcadlo tomu, jak jsou vnímány české dějiny, u mnoha lidí papouškováním, přebíráním generálních tezí,“ podotýká režisér Tomáš Bambušek, který si ve „Ztracených“ zahrál také režiséra.
Ztraceni v Mnichově / Martin Myšička, Tomáš Bambušek
Zbývající dvě třetiny pak tvoří hraný dokument „filmu o filmu“. Petr Zelenka příběh sleduje očima fiktivního štábu, který o papouškovi natáčí. Utahuje si z filmařů, z českých i francouzských předsudků, a hlavně z jednostranného výkladu historie.
Mnichov - prohra, nebo výhra?
Češi si Mnichov pamatují jako národní tragédii, zradu spojenců. Scénář ale pracuje s historickou studií, podle které byl Mnichov strategickým a politickým úspěchem předválečného československého prezidenta Edvarda Beneše.
Tvůrci vycházejí z eseje historika Jana Tesaře Mnichovský komplex, kterou napsal v exilu na konci osmdesátých let, původně pro úzký okruh přátel. Vyšla až v roce 2000, ale bez velkého ohlasu.
GALERIE
Ztraceni v Mnichově
„Ve filmu uslyšíme zhuštěné teze Jana Tesaře o tom, že Mnichov nebyl ve skutečnosti prohrou a národní tragédií, ale Československo jím hodně získalo. Získalo to, že bylo obnoveno v předmnichovských hranicích, byly odsunuty tři miliony německých obyvatel a třetím ziskem byly nízké, takřka minimální ztráty na obyvatelstvu,“ upřesnil historik Petr Koura.
Pro mě jde o odvážný podnět k diskusi, jak se na Mnichov dívat. Je zajímavé si připustit, že my Češi ho vnímáme jinak než zahraničí. Jedna věc také je, co Mnichov znamenal, když se stal, druhá pak, co nese v nás, do jaké míry se vymlouváme, že jsme byli zrazeni, a proto nemůžeme to a to.
Nepapouškujme
Fiktivní štáb stíhá jedna absurdní tragédie za druhou. Zdá se, že se proti jeho práci spikly všechny síly. Podobně jako proti Československu v roce 1938. „Důvodem, proč jsem zvolil v druhé polovině hraný dokument, je paralela. Válka je film, blafování producenta je blafování prezidenta, lid jsou nižší složky štábu. Je to paralela filmování a historického konfliktu,“ vysvětlil Petr Zelenka.
Od začátku příprav filmu si prý uvědomoval, že mnichovské téma v hraném snímku nelze pojmout dramaticky vážně, na notoricky známou historickou událost se dovedl podívat originálním, absurdně humorným způsobem. Byl by rád, aby diváci po zhlédnutí byli také schopni pokusit se o jiný způsob přemýšlení o Mnichovu, než jaký mají zakořeněný. V kinech Ztraceni v Mnichově, kteří vznikli v koprodukci České televize, přesvědčují od 22. října.
Ztraceni v Mnichově je film, u kterého se budete smát, film, z kterého vás bude mrazit a o kterém pak budete dlouho přemýšlet. Jsem přesvědčený, že kdo má rád Petra Zelenku, kdo má rád Monty Python, kdo má rád inteligentní humor, bude potěšený.