Topičův salon se vrací do doby před osmačtyřiceti lety, kdy se na pražské Kampě sešli Tomáš Rajlich, Jiří Hilmar, Arsen Pohribný a Radoslav Kratina a založili Klub konkretistů. Výstava Konkret-ism 1967/2015 do 21. srpna přibližuje, kam se během půl století posunula tvorba autorů, jež mluví hlavně jazykem geometrie. Protože „nic není konkrétnějšího, nic čitelnějšího, než linie, barvy, plocha. Málo co se dá tak přesně definovat jako čtverce, kruhy, elipsy, ovoidy…“
Topič se točí v konkrétně nekonkrétních spirálách
V Topičově salonu se setkávají různorodé přístupy téměř třicítky umělců od zakladatelů a členů Klubu konkretistů po současné mladé tvůrce.
Konkretismus:
- Svou tradici má v Nizozemí, kde byl tento termín poprvé použit v roce 1930
- Ceněný a vystavovaný je hodně v německy mluvících zemích, Francii, Itálii nebo Velké Británii
- Konkrétní myšlení je založené především na vnímání, proto je naladěno na fyziologické stimuly a materialismus
- Civilizovaný člověk je v řeči konkretismu neschopen učinit si jakékoliv představy o čemkoliv
Není jim cizí linie, barva, plocha, ale také hravost, otevřenost a možná variabilita. Dílo vnímají jako konstrukci a vytváření určité struktury. Konkretismus pak nutí diváky překonávat tradiční vnímání obrazu. „Všechno je možné, všechno se dá využít a zajímavé je, kam vlastně lidský intelekt může dosáhnout,“ vysvětluje jeden z výtvarníků Aleš Svoboda.
GALERIE
zdroj: Topičův salon
Autoři expozice sázejí na teorii, že dílo má být vytvořeno myslí, vlastní realizace je pak už jen jakýsi důsledek daného přístupu. Konkretismus tak není omezen žádným médiem. Nabízí malby, plastiky, reliéfy, ale i nejrůznější instalace. Od devadesátých let hojně využívá i počítače a vytváření programů pro tvorbu svých děl.