Svět i filmy jdou neustále nahoru a dolů, zjistil Herz při své pitvě

Autopsie neboli pitva režiséra nazval Juraj Herz autorizovanou autobiografii. Na více než pěti stech stranách rozebírá natáčení desítek filmů i stěžejní momenty života.

Film a život vidí Herz provázaně - časy špatné i dobré se střídají podle něho ve všem. „Když sledujete, co se děje ve světě, zjistíte, že svět jde neustále nahoru a dolů. Průšvihy, pak zlepšení a pak to zase jde do háje. Myslím si, že tak to jde i s filmem. Věřím, že budou zajímavé filmy, že to půjde zase nahoru, pak zase do kopru, ale tak to asi musí být,“ domnívá se.

Vzestupnou vlnu zažil Herz především v sedmdesátých letech, kdy vznikla třeba psychologická dramata s Ivou Janžurovou: Petrolejové lampy, nominované na Zlatou palmu festivalu v Cannes, a Morgiana. Natočil ale i více „spotřební“ snímky s Dagmar Veškrnovou-Havlovou - komedii Holky z porcelánu a detektivku Holka na zabití.

Do filmu vstoupil Sběrnými surovostmi, adaptací Hrabalových povídek v polovině 60. let, následovala další adaptace - Spalovač mrtvol s Rudolfem Hrušínským a Vlastou Chramostovou podle knihy Ladislava Fukse. Pan Kopfrkingl vydržel v kinech jen několik týdnů, pak musel do trezoru. A to i přesto, že byl změněný původní závěr filmu. „Hlavní postava odchází s Němci a vrací se se sovětským vojskem. Z toho se ředitel tak podělal, že mi to vystřihl,“ vzpomíná Herz.

Scénář psal s autorem předlohy dva roky v kavárně Slavia. Herz je v pražských kavárnách doma, město je mu bližší než příroda, i o tom píše ve své biografii. Naopak rád má morbidnost, sexualitu, absurdno a fantastično. Slabost pro ně se projevila i v tvorbě „pro děti“ - v hororových pohádkách Deváté srdce a Panna a netvor, které točil zároveň.

Oblibu v krvavých historkách v něm živil jeho dědeček. Díky černému humoru přežil Herz i koncentrační tábor, do něhož byl deportován jako desetiletý. Vzpomínky využil ve filmu Zastihla mě noc o komunistické novinářce a spisovatelce Jožce Jabůrkové. „Dokonce jednu scénu, kterou jsem velmi intenzivně zažil a natočil ji podle své paměti, ukradl jeden slavný režisér do svého filmu,“ tvrdí, že si jeho vzpomínku přivlastnil Steven Spielberg v Schindlerově seznamu.

„Jak se teď točí, bych točit nechtěl“

Záliba v temnostech se projevila i při psaní životopisu. „Není to autobiografie, ale autopsie, možná trošičku tvrdší,“ varuje čtenáře. Při psaní pamětí prý musel být stručný, kdyby svou minulost pitval hlouběji, kniha by byla dvojnásobná. Svou filmařskou kariéru osmdesátiletý tvůrce ovšem životopisem nezavršuje. V zásobě má scénář k thrilleru, chybí mu ale producent.

Herz pitvá svůj život v nové autobiografii (zdroj: ČT24)

Třeba některý projeví zájem na Letní filmové škole, kde Herz svou Autopsii v pondělí 27. července představí. Od mladších filmařů by se ale přiučit nic nechtěl. „Jak se teď točí, tak bych točit nemohl. Například bez technického scénáře při přípravě filmu. To bylo i v Německu, když jsem napsal technický scénář pro svůj první film, který jsem tam točil, a producent mi říká: Co to je? K čemu je to dobrý?,“ připomněl, že v roce 1987 emigroval do Západního Německa, kde točil především pohádky a televizní filmy. Po návratu na sebe zatím nejvýrazněji upozornil v roce 2010 válečným dramatem Habermannův mlýn.

Vydáno pod