Říká si Mallory. Přezdívku prý dostala podle hrdinky filmu Takoví normální zabijáci, protože je stejně jako ona „rváčka“. Časosběrný dokument Heleny Třeštíkové ukazuje, že především rváčka sama se sebou, se svým životem a sociálními větrnými mlýny. Snímek Mallory získal na letošním karlovarském festivalu Křišťálový glóbus pro nejlepší dokument, do kin vstupuje 23. července. Vznikl v koprodukci České televize.
Mallory se z „one man dokumentů“ Heleny Třeštíkové vymyká. Nenapravitelný recidivista René, životem zkoušená Marcela nebo v drogovém sebedestruktivním kolotoči uvízlá Katka mají jedno společné - z filmové verze jejich příběhů se zdá, že se z bludného kruhu nikdy nevymaní. Zvláště ke srovnání s Katkou osud Mallory svádí - obě propadly drogové závislosti, obě se staly matkami. Katce ale ani tenhle impuls nestačil k resuscitaci vlastního života, na rozdíl od Mallory, která těhotenství jako začátek nového života brala - i toho svého.
Třeštíková i diváci Mallory potkávají až v době, kdy drogy odstřihla. Její příběh je příběhem návratu zpátky do „normálu“, a Mallory za její rozhodnutí nečeká žádná katapultace s měkkým přistáním, ale občas až sisyfovské pachtění o každý centimetr. „Nečekala jsem, že se v životě bez drog budu tak bát,“ říká Mallory v jedné své výpovědi, kterou Třeštíková nechala v dokumentu bez střihu. „S drogou se jen bojíš absťáku, ale jinak nemáš hlad, není ti zima, nemáš city. Drogy ti poskytují jistotu, to, co je kolem, se tě netýká.“
Film o Mallory méně zasahuje terč divácké citlivosti k tragickým lidským osudům, jako třeba v případě Katky nebo Marcely, které vyvolávaly pocit beznadějnosti. Mallory je dokumentem o naději navzdory - navzdory ne úplně fungující rodině, ne zrovna výstavní minulosti, partnerům, kteří se ukazují jako kopírované omyly, a kafkovskému sociálnímu systému. Mallory nelze upřít snahu hrát podle pravidel byrokratického aparátu (například po většinu času má práci, přestože jejím „domovem“ je sotva pojízdný autovrak), ale ten ji přesto vhání často do velmi absurdních situací.
Tvůrci by proto rádi - podobně jako dokument Šmejdi, který pomohl změnit legislativu a omezit podvody při předváděcích akcích - vyvolali diskusi o funkčnosti sociálního systému pro podobné případy, jakým je Mallory. Jednat začali už s neziskovými organizacemi i ministerstvem.
