Málokdy se stane, aby výstava byla prezentována v prostředí, které samo o sobě nepřímo souvisí s nabízeným vystavovaným tématem, dává mu doslova náladu, dotváří atmosféru a nadmíru k němu pasuje. A to nejen výtvarně a významově. Pařížské Cognacq-Jay Museum tím místem je. Doba nástupu exotických nápojů totiž ve svém převažujícím načasování ladí se vznikem předmětů a děl, mezi kterými jsou exponáty prezentovány.
Cukr, káva, čokoláda, čaj… Boom 18. století
Ernest Cognacq se svojí manželkou, paní Marii Luisou Jay, totiž byli párem velmi movitým, založili například síť velkých pařížských obchodních domů Samaritane. V letech 1900–1925 vytvořili velkou a kvalitní sbírku keramiky, porcelánu, uměleckých objektů, nábytku, soch i obrazů povětšinou pocházejících ze 17. a 18. století. Sbírka byla od doby svého vzniku umístěna v residenci na bulváru Kapucínů v Paříži. Po své smrti odkázal Cognacq sbírku městu Paříži, které ji pak v roce 1990 přestěhovalo do vhodného, drobného souboru budov Hotel de Donon, vybudovaného Henrim Dononem, stavebním radou krále Jiřího III. v roce 1575 v zapadlé uličce Elzevir ve třetím pařížském obvodu. Nádvoří a zahrada dotvářejí komorní atmosféru toho malého muzea, patřícího ve svém oboru k nejkrásnějším na světě. A zde, v prvním podlaží budov, kde je umístěna výše zmíněná rozsáhlá kvalitní sbírka, jsou výstavní sály, možná lépe řečeno sálky, kde byla počátkem června otevřena výstava věnovaná historii a existenci exotických nápojů na území Francie.
Káva, čaj i čokoláda patřily v době svého rozšíření mezi nápoje luxusní – holdovali jim samozřejmě aristokraté a bohatá vyšší buržoazie. Proto také odpovídá zákaznické skupině nejen prostředí salonů, ve kterých se s rozkoší tyto nápoje pily, ale také v nejrůznějších manufakturách vznikající dokonalé nápojové servisy, nevšední nábytek i další nutné doplňky technického rázu. Tyto předměty, naprosto dokonale zachované, převažují mezi představovanými exponáty. Samozřejmě na stěnách vidíme grafiky a obrazy, ilustrující atmosféru míst, ve kterých se popíjelo či zajímavé labužnické i trochu prostopášné večery, eleganci dam i pánů z nejvyšších kruhů, nové vášni holdujících.
Výstava sama však je doplněna celou řadou textů, popisujících význam exotických nápojů v oné době, jejich využití v lékařství, kosmetice, samozřejmě i postavení v mezinárodním obchodu. Přesný kalendář pak datuje nejen jejich postupný vstup do Evropy, od zpráv Marca Pola (1298) přes Cortézovy zprávy a poselství Karlovi pátému (1524) po zakládání velkých importních společností anglických (1600), holandských (1602) a dalších. Stopuje i významovou složku těchto nápojů – čokoláda byla hlavním nápojem na svatbě Ludvíka XIV. s Marií-Teresií Rakouskou v roce 1660, byly tématem milostných setkání a dopisů, náplní intimních i společenských dostaveníček a setkání. Výstava připomíná i založení slavné první kavárny Procope v roce 1674 či dovoz prvních pravých porcelánových servisů z Číny v roce 1684. Provází nás zkrátka oním pionýrským prostředím, kdy káva, čaj i čokoláda ovládly společenský a politický život západní Evropy citelným způsobem. A to vše činí v nádherném prostředí musea Cognacq-Jay.