Palackého mozek se stěhuje
Když v roce 1876 zemřel, poslední sbohem mu přišlo dát na čtyřicet tisíc lidí. Podle dobových záznamů šlo po Karlu IV. o druhý nejhonosnější pohřeb vůbec. Palacký patřil mezi nejpopulárnější osobnosti své doby a pohlíželo se na něj i jako na etickou a morální ikonu. „Bylo jednomyslně rozhodnuto, že jeho mozek bude vyjmut, zkoumán a poté symbolicky uchován, právě protože tím mozkem stvořil veliké dílo,“ vysvětlil ředitel Národního muzea Michal Lukeš.
Palacký pro muzeum hodně znamenal. Jednak proto, že redigoval časopis Národní muzeum, zakládal Matici českou a s rolí kulturní instituce se ztotožnil jako budovatel národní identity. „Formuloval pohled na naše dějiny tak, jak je známe dnes,“ dodal Lukeš.
- Zesnulý byl ve své době vystaven na Staroměstské radnici, kde se s ním přišly rozloučit desítky tisíc lidí.
- Kromě jeho mozku mu byla sejmuta ještě posmrtná maska a odlitek pravé ruky, s níž napsal známé historické dílo.
- V Palackého ulici spravuje Národní muzeum expozici, jejíž součástí je zachovalá ložnice, kde český myslitel žil a také zemřel.
Mozek českého vlastence byl po pitvě naložen do fixační tekutiny, o jejímž složení nejsou záznamy, a umístěn do skleněné nádoby. Následně byl uložen do budovy Národního muzea Na Příkopech; budova na Václavském náměstí byla postavena později, a proto se do ní orgán přestěhoval až v roce 1891.
Galerie:
Na přelomu 19. a 20. století vytrhl mozek z odpočinku profesor Rohon. Se souhlasem pozůstalých a po dlouhých diskuzích mu bylo povoleno přezkoumání. Záznamy nejsou sice k dispozici, ví se však, že profesor posléze orgán naložil do roztoku glycerolu a pětiprocentního formaldehydu. Současní muzejníci chtějí zjistit, zdali se skutečně jedná o nejvhodnější fixační tekutinu.
Pomoci webových stránek mají dále v plánu vyzvat veřejnost, aby rozhodla, zdali se po rekonstrukci Národního muzea Palackého mozek vrátí do schránky, nebo zdali je takové uchování přežitkem z 19. století a měl by se pohřbít v rodinné hrobce v Lobkovicích.
