V osmdesáti letech se se světem rozloučil legendární kameraman Miroslav Ondříček. Skrze svou kameru představil světu filmové skvosty jako Amadeus, Valmont, Vlasy, Ragtime, Hoří, má panenko a další díla, na nichž pracoval s režisérem a přítelem Milošem Formanem. Světové uznání si však vydobyl i jinými snímky, a i proto byl dvakrát nominován na Oscara. Smutnou zprávu potvrdil jeho syn David.
K filmu přičichl v 50. letech coby laborant Barrandovských studií. Po osvojení filmové chemie a emulze se připojil k dokumentárním štábům, po večerech přitom však studoval FAMU.
„To ale byla stará původní cesta, protože většina kameramanů se dřív rekrutovala právě z těch, co byli vyučení jako filmoví laboranti. Na kameramana vlastně tehdy ani žádná extra škola nebyla. My jsme se dostali na Barrandov, když FAMU existovala asi dva roky, takže z ní ještě ani nestihli vylézt první vystudovaní kameramani. A střední průmyslová filmová škola v Čimelicích vznikla taky až potom. Takže když jsem točil s Milošem Formanem svůj první film, byl jsem u filmu už dvanáct let,“ objasnil Ondříček, který si ještě v listopadu užíval narozeninové oslavy.
Česká televize dnes tvorbu slavného umělce připomene - ve 20 hodin odvysílá na ČT2 film Lásky jedné plavovlásky, ČT1 pak ve 22 hodin uvede snímek Hoří má panenko. Příští víkend nabídne Amadea a Valmonta.
Úspěch zaznamenal kameraman už na začátku, u prvních filmů jako Fádní odpoledne, Intimní osvětlení nebo Lásky jedné plavovlásky. Zanedlouho se vypravil za hranice, konkrétně do Londýna, kde pracoval na Bílém autobusu. Cesta do světového filmu tak byla otevřena a společně s Formanem se v Americe vrhli na natáčení Taking off.
Miroslav Ondříček…
… o své práci: „Za krásu se platí. Já jí zažil hodně a také jsem za ni dost zaplatil. Jenže proto tu na světě asi jsme, abychom tady odvedli kus pořádné práce.“
… o zdravotních problémech: „Kdyby mrtvice byla o trochu silnější, Amadea bych nikdy nedotočil. Bylo to štěstí v neštěstí. Asi ten filmařskej Pánbůh nechtěl, aby ti estébáci nade mnou vyhráli.“
… o Miloši Formanovi: „Když jsme spolupracovali, bylo to, jako když si mažete chleba máslem.“
… o filmu a fotbale: „Musíte furt dávat góly, musíte se furt blyštit jako rybička, jinak je to v čudu.“
Ondříček začal spolupracovat se zahraničními režiséry velkého formátu, avšak v některých případech mu nebylo dovoleno z Československa vycestovat.
Dvakrát byl nominován na prestižní filmové ocenění Oscar, ani jednou však děkovnou řeč přednést nemohl a odešel s prázdnou. Na Ameriku přesto nezanevřel a následující roky se do ní neustále vracel. Na Karlovarském mezinárodním filmovém festivalu byl oceněn cenou za Mimořádný umělecký přínos světové kinematografii. Na poličce měl vystavené i státní vyznamenání za zásluhy. Vedl také Českou filmovovou a televizní akademii.
Vzpomínky druhých:
- „Měl jsem ho rád, jako by byl z naší rodiny. Byl to hodný a přátelský člověk. Na to, jak byl světově proslulý, byl hrozně skromný a radostný,“ řekl Zdeněk Svěrák.
- „Lidsky je to složité, ale odešel v požehnaném věku,“ nechal se slyšet Jiří Bartoška.
- „Kdekdo si zaslouží obdiv a kdekdo si zaslouží lásku. Ale on si zasloužil obojí, a to není žádná fráze. Natočil skvělé filmy a navíc o něm nikdo nemohl říct půl špatného slova,“ prohlásil Jan Hřebejk.
- „Je to velká ztráta, protože podobné osobnosti kvůli kontinuitě český film potřebuje,“ reagoval Ivo Mathé.
- "Já jsem byl vždycky překvapený a díval jsem se na to, jak ty kamerové a světelné štáby ho respektují. Oni na něj koukali jak na svatej obrázek a to byly americké štáby, které už majé něco za sebou," říkával Theodor Pištěk.
- „Mimo technických věcí, kdy zvládl jako ruční kameru na šestnáctku s Formanem, běhat po lese se mnou, až pro ty největší nejdražší hollywoodské velkofilmy, tak to zvládl brilantně. A on měl právě jednu vlastnost, proto třeba byl v Americe velmi oblíbený, že on dovedl sjednocovat lidi,“ vzpomínal režisér Jan Němec.
- „My jsme vlastně úhlavní nepřátelé, ale přitom musíme ten film udělat, jak s hercema, tak s kamerou. Čili se musíme někde sejít, udělat kompromis a v tom je právě to tajemství, aby se člověk sešel na těch padesáti procentech, aby nedominoval ani ten kameraman, ale ani ten režisér. A to máme tady s Mirečkem,“ prohlásil kdysi Miloš Forman.
Na proslulého kameramana můžete zavzpomínat prostřednictvím pořadu 13. komnata.
