Jupiter vychází – halasné plácnutí do filmového prázdna

„Vždy nás učili, že lidská rasa se zrodila na Zemi. Ale tak to není! Dovedete si představit, co to s lidmi udělá, až to zjistí? Myslím, že většina lidí by ani pravdu znát nechtěla.“ Jenomže obyčejnou holku z rodiny ruských emigrantů, která se živí piglováním cizích koupelen, tahle pravda dohnala. V žilách jí totiž koluje královská galaktická krev, a tak přestala leštit bidety a pustila se do boje s jednou z nejmocnějších dynastií vesmíru. Válka o její život a náš svět právě začala!

Sourozenci Andy a Lana Wachowští zůstanou díky kultovnímu Matrixu navždy zapsáni do naší paměti a zlatého fondu světové kinematografie. I kdyby už nenatočili nic jiného než prázdný koš na odpadky. A možná, že se (řečeno obrazně) něco takového opravdu stalo, protože jejich Jupiter zůstal, navzdory vymazlenému a do posledního detailu vymakanému univerzu, jež vytvořili, především brilantní formou, kterou nedokázali naplnit smysluplným a oslovujícím obsahem. Jako by jim na víc už nezbyly síly, jako by jim došly nápady, ale odmítali si to přiznat a absenci děje maskovali ohlušující akcí a nabušenou digitální spektakularitou.

Ve svém předchozím opulentním a vizionářském opusu Atlas mraků (na který stačil zhruba stomilionový rozpočet) je režijně ještě podpořil Tom Tykwer a všechno jistila komplexní literární předloha Davida Mitchella (o Tomu Hanksovi, Halle Berryové, Jimu Sturgessovi nebo Hugovi Weavingovi nemluvě). Nicméně již tehdy začalo docházet k polarizaci publika na nadšeně aplaudující a ty, kteří začali pochybovat.

Tentokrát se do galaktických světů, jejich monstrózních bojovníků s dračími ocasy, paláců vesmírných vládců, genomodifikovaných pozemšťanů a kosmických bitevníků nainvestovalo sto sedmdesát šest mega. Scénář i režii si Andy a Lana vzali na vlastní triko, ústřední hvězdy udělali ze střídavě vydřeně a střídavě zamilovaně zírající Mily Kunisové a bouchače bruslícího vzduchem v gravitačních botách Channinga Tatuma, jehož charisma nezvedly jizvy po odpáraných křídlech ani špičaté uši (čemuž se nelze divit). Pochybovači ožili a začali se tvářit, že na jejich slova konečně došlo.

Najděte ji - a zabijte ji!

Takhle stručně lze popsat základní dějovou osnovu, se kterou si Jupiter více než dvě hodiny vystačí. Tři dědicové impéria Abrasaxů, které tvoří jednu z nejmocnějších dynastií vesmíru, mají bobky z toho, že na Zemi (která je v tuhle chvíli v držení vyšeptalého kruťáka lorda Balea Abrasaxe) žije královna, která by mohla uplatnit své dědické právo a narušit něčím (nebylo mi jasné čím) kosmickou rovnováhu.

Členka rodinné úklidové čety Jupiter Jonesová, která zatím nemá potuchy, že jí zakrátko označí včely za vyvolenou, si jde do centra asistované reprodukce nechat odebrat vajíčka, aby si mohla z nějakých důvodů koupit hvězdářský dalekohled. Jenomže lékařský tým tvoří zabijáčtí emzáci, kteří ji skoro dostali a málem tak razantně zkrátili Wachowským stopáž. V poslední chvíli zasáhl ranař Caine Wise, legendární lovec z legie, který přesně tohle bude doblba dělat celý zbytek stopáže, jen si na to občas svlékne triko, aby to (hlavně pro dámy) nebyla taková nuda. Navíc vězte, že Země je jen drobným dílkem velkého průmyslu a byla zhruba před sto tisíci lety oseta společností Abrasax. Pěstují se na ní lidé, kteří jsou čas od času (údajně bezbolestně) sklízeni, protože se z nich vyrábí omlazovací koupelová esence, která činí z Abrasaxů nesmrtelné hajzly.

Jupiter vychází / Douglas Booth, Mila Kunisová
Zdroj: ČT24/Warner Bros.

„Proč se mně tohle děje?“

Ptá se vyděšená Jupiter, spolu s filmovým příznivcem sci-fi a fantasy žánru, kterému hlava nebere, jak slaboduše si to Andy a Lana rozehráli a jak velkoryse si z toho nedělají vrásky, protože jim o příběh a charaktery postav vlastně nejde. A tak může být story jakkoli blbá, prázdná, zmatená a nelogická (což také je), neboť se po ní žádá totéž co po věšáku, totiž aby unesla zavěšené spektakulární kulisy a opulentní efekty, jejichž digitální produkce spolykala většinu rozpočtu a posunula datum premiéry o více než půl roku, protože tenhle CGI nářez nešlo dřív stihnout.

Na tohle Wachowští vsadili a dějová linka a konzistentní režie jim je u paty. A tak nechávají bezradné herce, kteří nemají čeho se chytit, aby se propotáceli až do finále, které hrozivě naznačuje, že by tohle mohlo mít další pokračování. Neboť vizuál je oslnivý, obal na více použití připravený a vždycky se najde něco, co se do něj dá vrazit, a nějací herci, kteří budou doufat, že je to nesemele.

Ústřední tandem Kunisová-Tatum je v tomto případě nudný a jeho osud vám žíly netrhá, hlavní záporák z abrasaxovské líhně Eddie Redmayne ujde, neboť je dostatečně úchylný a skrze masité pysky dokáže hrozivě cedit chraplavý šepot, ale nejraději byste si to užívali s testosteronovým Seanem Beanem (kterého je tu ale poskrovnu).

Zatímco Jupiter vychází, hvězda Andyho a Lany pomalu zapadá. Jejich poslední opus je samoúčelně spektakulární a křečovitě vážná okecávačka, která nemá drive, nadhled, vtip ani emoce, jež by se daly sdílet. A oni sami tu jsou spíše jako exkluzivní kulisáci nežli zajímaví vypravěči. „Měla jsem zůstat mrtvá,“ říká v jednu chvíli Jupiter, a jakkoli je to vůči ní kruté, myslím, že na tom něco je. Jediné, co by mě opravdu hodně zajímalo, je to, co bylo na těch údajných šesti stech stránkách scénáře, podle kterých se točilo.

JUPITER ASCENDING / JUPITER VYCHÁZÍ. USA 2015, 128 min., české titulky, od 12 let, 2D/3D. Režie a scénář: Andy Wachowski, Lana Wachowski. Kamera: John Toll. Hudba: Michael Giacchino. Hrají: Mila Kunis (Jupiter Jonesová), Channing Tatum (Caine Wise), Sean Bean (Stinger Apini), Eddie Redmayne (Balem Abrasax), Douglas Booth (Titus Abrasax), Tuppence Middletonová (Kalque Abrasaxová). V kinech od 5. února 2015.