Vratné láhve film, který vznikal těžce (známý rozkol mezi otcem-scénáristou a synem-režisérem) ve svém výsledku působí nebývale lehce a vyváženě. Přesná míra stylizace „civilního" herectví, dokonalé použití časové zkratky, úsporné dialogy, jemný nadhled, který závažnější podtext nepotlačuje, ale naopak umocňuje, výborné herecké výkony a neokázalá režie. To jsou ingredience, které stvořily výborný film.
Dlouho očekávaná rodinná komedie otce a syna Svěrákových vstupuje do kin
Hrdinou Vratných lahví je učitel Josef Tkaloun, který se definitivně rozhodl opustit žáky, ale rozhodně se nehodlá smířit s pozicí důchodce, trávícího čas na lavičce v parku. Navzdory nesouhlasu ženy Elišky, která se sarkastickým nadhledem komentuje všechny aktivity svého muže. Tkaloun přijímá brigádnické místo ve výkupu lahví menšího supermarketu. Malý prostor, kde se potkávají lahve s lahvemi a lidé s lidmi, je svébytným mikrosvětem, plným tragikomických osudů. Tkaloun se stává nejen jejich pozorovatelem, ale i hybatelem, i když pod jeho režií situace občas dostávají poněkud groteskní obrysy.
Scénář pracuje zásadně s notoricky známými situacemi a modely, ale jejich výběr, řazení a zpracování vytvářejí tvar, který je velmi zábavný a zároveň sdělný. Použitím a pojmenováním banálních situací, které všichni dokonale známe je umožněno divákovi se s postavami ztotožnit a jít s jejich příběhem. Vrcholem tohoto postupu je zcela jistě zpracování manželského vztahu hlavních postav. Jsou příliš dlouho spolu, znají se tak dokonale, že si zákonitě příšerně lezou na nervy. Zároveň je však zřetelné, že ti dva k sobě patří a mají se rádi v tom nejprostším smyslu slova.
Scénář i režie také velice zdařile balancuje na hraně emocí. Český divák, který se rád nechává dojmout otevřeným sentimentem mnohých amerických filmů, domácím dílům tento aspekt vytýká a k jakémukoli náznaku slabosti či dojemnosti postav je kritický. Toho si jsou autoři evidentně vědomi a nechávají tyto důležité lidské emoce příběhem probleskovat jaksi mimoděk o to však účinněji.
„Myslím, že humor funguje daleko víc, když vzniká na pozadí něčeho skutečného. A tátovo zobrazení dlouhodobého manželství jde až do bolestivých hloubek.", říká k otcovu scénáři režisér Jan Svěrák. Rovněž tak bolestivé a dojímající jsou snahy a touhy jak hlavního stárnoucího hrdiny, tak v podstatě všech postav filmu. Každá s nich má své osobní limity a omezení, kvůli kterým není schopná svá přání realizovat.
Jediným nebezpečím tak pro tento film může být ovšem základní téma, problematika stárnutí, protože se bezprostředně dotýká jen konkrétní, ohraničené skupiny lidí. Do jaké míry se s hrdiny dokáže ztotožnit mladší generace bude asi pro úspěch filmu rozhodující. Doufejme, že díky humoru a nadhledu budou Vratné láhve přijatelné i pro ni.
Vratné láhve:
Producenti: Jan Svěrák, Eric Abraham, Scénář: Zdeněk Svěrák, Režie: Jan Svěrák, Kamera: Vladimír Smutný, Hudba: Ondřej Soukup, Zvuk: Jakub Čech, Pavel Rejholec, Střih: Alois Fišárek, Výtvarník: Jan Vlasák, Kostýmy: Simona Rybáková, Hrají:Zdeněk Svěrák, Daniela Kolářová, Tatiana Vilhelmová, Jiří Macháček, Pavel Landovský, Jan Budař, Nela Boudová, Ondřej Vetchý, Miroslav Táborský, Robin Soudek, Martin Pechlát, Božidara Turzonovová.