Z řady logických důvodů se výjimečná výstava, pracující s různými médii, jmenuje úsporně, až moc úsporně. Je ale pravda, že šestadvacet vystavujících autorů spojuje vlastně právě ona báseň a díky vzorné práci kurátorky také kvalita sdělení.
Že se pod pojem koláž vejdou všechny kolážové dcerky, sestry, sestřenice, možná i incestní bratři, znalci samozřejmě očekávají. Avšak udržet všechny svérázné a suverénní tvůrce u jedné techniky ani nejde, vlastně ani nešlo, protože okouzlení možnostmi bylo vždy u jejich tvorby přítomno. Takže, vkráčeje do dvoupodlažní kultivované nové výstavní prostory v Praze, dnes již oceňované Galerie Smečky, musíme smeknout před hlavním motorem akce, neúnavným milovníkem a sběratelem Jaroslavem Kořánem. Ten koláži klestí cestu již drahnou dobu, sugeruje svému blízkému okolí nutnost vážit si jejích kvalit, zvláště u velmi svérázných českých odrůd (jako u vína).
Spolutvůrce zajímavých sbírek měl vliv i na vznik celé galerie jako subjektu, takže dvakrát děkujeme. Dále si můžeme oddechnout, protože hostina opravdu nabízí to, co jsme tiše očekávali - frotáže, muchláže, proláže, roláže, chiasmáže, dekoláže, domalovávané koláže a kolážované objekty a tak podobně. Ale navíc překvapí i dalšími přesahy - zajímavými texty, které mají k technice koláže přirozeně blízko, zvuky, což je oblast kterou při troše fantazie prožíváme bez přestání a také filmem, s jeho nadšeným očekáváním, trochu poplatným náladám šedesátých let.
Čistě nainstalovaná výstava, dobře pracující se světlem a prostorem, dává dílům klasický volný prostor, nenutíc je k překřikování či boji o pozornost. Hlavním měřítkem a laťkou, pořádně vysoko položenou, byla jednoznačná estetická kvalita děl na straně jedné a bohatost sdělení na straně druhé. Na výstavě se potkáme se všemi hlavními tvůrci - od experimentátorů počátků šedesátých let (Kolář, Honys, Hiršal, Grögerová, Juliš, Novák, Nebeský, Trinkewitz, Koryčan, Procházka) přes jejich pokračovatele přímé i svým způsobem vzdálené, ať již pro přítomnost v jiných uskupeních či svobodný pohyb na okraji vymezeného žánrového zaměření (Adamus, Gold, Holeka, Hrubý, Huptych, Král, Šebek, Topinka, Valoch, Vokolek, Vodseďálek, také Wernisch nebo Wojnar). Jsou zde i autoři zjevně kontrastně mladí (Fridrich, Holub, Šanda). Soubor je pozoruhodně vyrovnaný.
Kurátorka Olga Stehlíková připomíná v úvodním textu, že experimentální poezie a umění koláže prožívají svoji renesanci. Výstava, kterou připravila, otevírá polouzavřená okna zapomnění a dává znovu pocítit opravdovou kvalitu a novou sdělnost, kterou můžeme při troše pozornosti, opět překvapeni neuvěřitelnou kontinuitou české koláže a její nepopiratelné kvality, s radostí a potěšením přijmout. Výjimečnost této extrémně dobře realizované výstavy, která by si zasloužila putování po důležitých výstavních prostorách doma i v zahraničí, vnucuje otázku: je české koláži opravdu věnována taková pozornost, jakou si bezesporu zasluhuje?
Galerie Smečky, Ve Smečkách 24, Praha 1. 21. 5.-12. 7. 2008, úterý-sobota 11-18:30.
