Román začíná 21. srpna, Palach je zde jedním z mnoha občanů protestujících proti vstupu sovětských vojsk. Autorka líčí podrobně týden plný naděje, solidarity i iluzí o vzdoru vůči hrubé síle a politice. Když však přichází po několika dnech faktická kapitulace tehdejších politických vůdců v podobě podpisu tzv. moskevského protokolu, rezistence ubývá a do popředí románu se dostává 20letý student, neochotný smířit se s novou realitou.
Během šestitýdenní brigády na konci léta 1968 ve Francii se Palach dozvídá o studentských bouřích v Paříži a také o protestním upálení se 68letého muže v Polsku na stadionu během proslovu premiéra oslavujícího invazi do Československa (tisíce přítomných diváků byly zavázány k mlčení, mužova rodina byla umlčena, o činu se tak dozvěděl málokdo). „Palach byl nesmírně aktivní a inteligentní a mluvil výborně anglicky,“ charakterizuje mladíka v roce 1968 Procházková.
Román postupně spěje ke svému vyvrcholení - rozhodnutí obětovat vše, včetně láskyplného vztahu ke své opuštěné matce, pro vybuzení národa k odporu. Procházková hledá motivace, odkrývá všechny možné souvislosti.
Autorka již v roce 1989 vydala knihu nazvanou Jan Palach, ve kterém dokumentovala pomocí materiálů Jiřího Lederera Palachův život i smrt. Při psaní současné knihy se podle svých slov mohla opřít o dokonalou znalost historických souvislostí, umožněnou například odtajněním zápisů z moskevských jednání v roce 1968.
„Mluvím se studenty z celé republiky, někteří z nich už vůbec nevědí, kdo Jan Palach byl nebo mají velmi zkreslené představy,“ přibližuje současnou situaci Procházková, která v publikaci udává i odkazy na zdroje o letech 1968/69.
